rádio v pouzdře z reproduktoru ARS 211

[spiga]

Viděl někdo takové rádio?
Reproduktor ARS211, profesionálně řezané boční otvory (pro potenciometr a proměnlivý kondenzátor), přesně frézovaný otvor pro kondenzátorové kolo vpředu - to nevypadá jako amatérská práce. Také montáž je profesionální (upevnění tranzistorů v dírách, montážní nýty apod.), Jediná věc, která vypadá amatérskou, je připojení baterií z kancelářských klipů.

Vypadá to jako 4 tranzistor, reakční přijímač. Nakreslím schéma na montážní bázi.
Možná někdo z vašich přátel viděl nebo ví něco o tom?
Pozdravy

[hejnej]

Fotky a jsou hodne pekne,
ale za mou malickost nazor, ze je to samodomo.

[Pepa]

Myslím si totéž. Našlo by se mnoho věcí, co hovoří pro pěkné samodomo.
Chtěl jsem napsat např. ty slídové kondenzátory - měly původně dlouhou osičku, tam by se dalo poznat řezání. I když teď si nejsem úplně jistý, jestli se neprodávaly i s krátkou, ale asi ne... (stály 50,- Kč?)
Ty krátké úhelníky se šrouby, kterými je připevněna pertinaxová deska k bakelitové zadní stěně atd.
Ale jinak pěkný, člověk zavzpomíná na duté nýtky.

[Oskar2.]

Já je viděl. Dokonce dva kusy. Jeden si koupil tatínek a jakmile jsme to dali dohromady, tak koupil i mě.
Byla to stavebnice zpětnovazebního přijímače pro SV! Osazení 15*NU70 + 3x 10*NU70.
Místo hvězdiček byly čísla, ale abych se nespletl tak ty hvězdičky!
Stavebnice se jmenovala Jiskra a vyráběla se tuším v Pardubicích. Taky možná měla číslo, ale už nevím.
Byla ještě jedna Jiskra a ta číslo měla určitě. Ale ta byla větší! A měla možná DV. Nebo tónovou clonu.
Ty naše byly koupeny v červenci 1966!!!
Já to časem předělal do dřevěné krabičky, aby se to dalo nosit po ulici přes rameno.
Tehdy jsem se učil zámečníkem, tak jsem měl dost velký úspěch s tím, že je to moje práce!!!
Hrálo to krásně, nebylo se za co stydět na tu dobu! Doris silněji nehrál asi díky menšímu repro. T58 byla silnější!
Byla to krásná doba pro mladé radioamatéry! Alespoň já mám takový vzpomínky!
Toš tak. VY! 73! de OK2VOB Oskar 2.!

[spiga]

Děkuji Oskare - záhada vyřešena
Díval jsem se na tranzistory a Jiskru a na RMorg jsem zjistil, že bylo to rádio pro vlastní montáž nazývané TS-1 (viz schéma níže).

Kus historie - v těch letech (šedesátých) jsem postavil detektorový přijímač z cívky (2x220 otáček drátu), diody DOG52 a kondenzátora 10nF v krabičce po léku Akron - dodnes si pamatuji tuto radost, když v noci bylo možné "chytit" nějakou rozhlasovou stanici.

[Oskar2.]

Jo jo. Su rád, že sem mohl neco užitečnýho udělat.
Tech dřívějších pokusú bylo taky dost, ale tento výsledek stál za to!
Hodně na tom měl reproduktor, kerej se tam používal.
Měl velkú citlivost a asi proto tá hlasitost! Škoda, že není na schematu označenej!
Aš sem odeslal odpověď, toš sem si uvědomil, že před Dorisem byl T60!
Ještě sme dělali pokusy s OC17O jako reflexní, ale tam se nám tak nedařilo!
Toš tak. Oskar 2.!
P.S. Nedokázal sem skloňovat od koho je dotaz. Abych správně oslovil!
Se moc omlúvám! Tečka za jménem znamená, že su druhý po tatínkovi.
Po narození vnuka sme to začali číslovat! Ten je Oskar 4.!

[Pavol_ex_om3tpp]

Zdravím vo spolok.
Aj ja som dostal spomínanú stavebnicu TS-1 na vianoce pod stromček v roku 1966, vtedy som bol štvrták na Strednej priemyselnej škole elektrotechnickej v Bratislave. Rádijko malo výbornú citlivosť, predčilo všetky tranzistoráky na internáte (aj japonské!), počúvali sme na ňom po večeroch hudbu z "Radia Luxemburg", anténa radiátor na štvrtom poschodí a veľmi mi nedá pokoj myšlienka, postaviť si ho z mojich šuplíkových zásob, najdú sa tam germániové tranzistory, otočné kondíky atď., troška nostalgie nezaškodí... Ďakujem za pekné fotky, aj schému, všetko dobré prajem Pavol.

[VVladimir]

Taky mě hned napadlo si ho postavit. Připomnělo mi to dobu, kdy u nás v Elektře byly nejmenší odpory čtvrtwattové

[Vratislav-OK1ZAF]

...počúvali sme na ňom po večeroch hudbu z "Radia Luxemburg"...

Jojo, bejvávalo...

Čistota i sama schopnost večerního příjmu anglického vysílání "Laxíku" na středních vlnách tehdy bývala základním určujícím parametrem použitelnosti toho kterého rádia. Zkreslující úniky večerních i nočních středních vln, hlavně ty s potlačením nosné vlny, pak lovce této živé vody pro duši vyprahlou tehdejším abigbítickým strádáním naučily ocenit dobře konstruované stabilní zpětnovazební přijimače s možností nastavit zpětnou vazbu těsně za kritickou mez, kdy audion začal fungovat jako synchrodetektor; když pak začalo noční rušení protivnou sovětskou stanicí, pracující na skoro stejném kmitočtu, to zas přišlo vhod umění kouzlit s rámovou antenou i fázování dvou anten... jo, na Laxíku se toho člověk hudbychtivý fakt hodně naučil!

Jo, bejvávalo... Laxíku již dnešku netřeba, a tak šel do starého železa. No, a není to tak dávno, co šel k zemi i ten nádherný stožár jeho středovlnného vysilače... pokrok holt netastavíš, i když je ten pokrok občas k nasrání (použit ten vůbec nejslušnější výraz z těch, které mi v tu chvíli na mysli vytanuly).

[JirkaK]

Pokud si chcete zopakovat vzpomínky na chytání "Laxíku", můžete vyzkoušet obnovené středovlnné vysílání Radia Caroline z Británie, výkonem 1kW na kmitočtu 648kHz. Je to mnohem náročnější než kdysi, a ti v těsné blízkosti Liblic budou mít nejspíš smůlu nebo musí lovit jen o noční pauze. A ještě se musí odsměrovat Murski Val..... Ale kupodivu se to dá i na feritku a Selenu