Identifikace rádia

[Milan155]

Tak stupnice slepena epoxidovým lepidlem s údajně téměř stejným indexem lomu jako sklo a fixována zepředu slabou průhlednou samolepící folií . Není to dobré ,je to příliš vidět a při přitisknutí lepidlem potřených hran k sobě přeci jen trošku lepidla ze spáry vyleze a sem tam se rozlije mezi potisk stupnice. Očistit už to jde jen i s potiskem,
který téměř nedrží. Měl jsem to naskenovat a vytisknout inverzně na samolepící folii , bohužel nemám vhodný sw
pro úpravy skenu ani barevnou laserovou tiskárnu.
Jinak rádio již hraje na SV a části KV , osazení 2x ECH4, EBL1 a AZ1. Velký problém s trafem, nahuštěné vývody
ve dvou výřezech kostry na jedné straně s rozpadající se izolací vývodů ( odhad 2x300V drát tak 0,08mm) tažených bez zesílení vodičů ven , muselo být " přesvorkováno" na přídavné pájecí body na destičce na trafu , jakékoliv manipulace neschopné původní provedení . Cívková souprava resp. obě části je skutečně domácí výrobek a myslím, že to hrálo tak možná blbě jednu stanici na SV, na KV nic. Sladit to dobře nejde, o nějaké chybě v návrhu svědčí padding na SV 600 pF. MF je 480 kHz tak, jak byla u REL Primus původně , dolů by to ani naladit nešlo, jádra
narazí na dno. Rádio nemělo žádné AVC , asi proto, že ta EBL1 má cca 75 procent, ale její obě diody
prakticky nula . Nahradil jsem je Schottky BAT85 , fungují lépe než germanium .
No, ještě opravím lak , dám nějakou zadní stěnu a půjde to odpočívat do "muzea" jako doklad práce českých radioamatérů a jejich následovníků .

[RadioX]

No já myslím že naskenovat jsi to měl v každém případě. Kamarád tomu říká "princip spermabanky". Když máš kvalitní podklad, vždycky se časem najde někdo, kdo z něho dokáže něco udělat - nebo se teprve časem můžou objevit nějaké nové a dostupné technologie. Když ale ten podklad nemáš (a následně si třeba i nechtíc zničíš originál), už s tím nikdo nic neudělá...

Když bys mi sken poslal, mohl bych se případně za nějakého dlouhého zimního večera pokusit ho aspoň trochu "digitálně" vyčistit - nějaký sw na to mám, byť rozhodně nejsem v této oblasti odborník...

Velký problém je, že žádná dostupná tiskárna - ani inkoust, ani laser, neumí tisknout bílou barvu (taky proč by měla, když se už pár set let tiskne na bílý papír). Jeden čas jsme se s tím zabývali. Výsledek - negativní. Byly pokusy s alternativními náplněmi do inkoustovek (prostě do kapsle s modrým inkoustem se dal bílý a co mělo být bílé se tisklo "modře"). Viděl jsem výsledky - nic moc. Problémem je hlavně malá kryvost bílého inkoustu a jeho zjevná a logická neochota držet se v mikrokapkách na "kluzkém" skle. Na průhlednou prezentační fólii to šlo velmi dobře, ale kryvost pořád mizerná - vypadá to nepřirozeně a průsvitně. Hustší se ale inkoust udělat nedá, neprolezl by dnešníma pikolitrovýma tryskama.

Asi nejlepší výsledky byly kupodivu s rýsovacím perem a starým "osmibitovým" plotrem Aritma, kdesi z těsně předrevoluční doby. Ale přece jenom není tak jemný, má dost velké vůle a rýsovací pera jsou také dost tlustá - takže drobný tisk na stupnici je rozmazaný.

Umíme vygravírovat cokoliv do průhledného plexiskla. To vypadá naprosto skvěle - ale chtělo by to rytí vybarvit. V "domácích" podmínkách (různé houbičky, stírací kolečka, atd.) se nám ale nepovedlo vymyslet žádnou technologii, která by nechala barvu jen tam, kde má být - tedy ve vyškráblých prohlubních. Kdyby snad někdo věděl jak na to, hned by se otevřely další možnosti...

[Jano]

Re stupnice: Jestli umíte gravírovat do plexiskla, uměli byste udělat třeba předlohu na sítotisk? Jak se vlastně tiskly stupnice? Vždyť to musela být technologie velmi levná, nejdražší byla matrice, ze které se tisklo.

[RadioX]

To se bojím, že by asi nešlo - neznám tedy úplně technologii sítotisku, ale pokud se tiskne přes šablonu, byl by klasický problém s uzavřenými písmy (když vyříznete do papíru třeba písmeno O, tak vám prostředek "vypadne").

Taky si myslím, že sítotisk není obecně moc vhodný pro detailní věci - což drobné popisy na stupnici jsou.

Myslím že stupnice se dělaly několika způsoby - a něco se mi motá, že nejčastější byla "fotografická" cesta - a něco s klihem nebo želatinou (to je taky problém zašpiněných stupnic, které se nedají prakticky ničím umýt, protože i obyčejná voda potisk hned rozpustí - není to žádná klasická barva).

[Jano]

Pokud se pamatuju, nápisy na součástky se tiskly tak, že se napřed do lesklé kovové destičky vygravíroval nebo vyleptal nápis. Pak se v tisacím přípravku napřed potřel nápis barvou a přebytečná se utřela, aby barva zůstala jen v písmenech - jedním pohybem páčky. Pak se destička otiskla na pružný želatinový polštářek. Tedy říkalo se tomu želatina, co to bylo, to vlastně nevím. Pak se součástka přiložila na polštářek. Potisk součástek dodnes drží víc, než potisk stupnic.
Snad by se někde našel popis, jak se stupnice opravdu tiskly, nebo by se našel pamětník, který by aspoň dal radu, kde hledat. Prostě odrazit se od něčeho, co už se osvědčilo.

[RadioX]

To co popisujete je myslím tamponový tisk - to se používá stále a stroje pro takový tisk ani nejsou nějak extra drahé ( tedy ne pro běžného kutila co by tiskl jednu věc za měsíc - třeba https://www.hotair.cz/detail/svarecky-f ... 175-l.html )

U tamponového tisku je problém s velikostí. Obvykle je plocha pár cm2 - na potisk součástek ideální, ale na stupnice by to bylo málo.

Na některé malinké stupnice (třeba autoradia Blaupunkt z 50-70tých let, které už byly plastové) by úplně stačilo právě jen to vpravení barvy do vygravírovaných prohlubní ze zadní strany čiré plexisklové destičky. Ale prostě se nám nedaří setřít přebytečnou barvu. Zkoušeli jsme různé gumové stěrky, válečky, tampony, ale není to ono. Buď se setře povrch nedostatečně - nebo zase stěrka barvu z prohlubní "vytrhává" a výsledek prostě není stoprocentní. U velkých věcí je to v pohodě, u drobného tisku stupnic ne. Přitom ale určitě jde jenom o nějaké jednoduché know-how, protože tehdy jistě nic složitého nevymýšleli. Jde jen o to přijít na to, jak

[mezifrekvence445]

SÍTOTISK (stručně)
1-v rámu byla jemná síťka napnutá , mnohem jemnější než dámská punčocha
2-se natřela (napustila) roztokem želatiny s fotocitlivým plnivem (byly hotové roztoky třeba GRAFOLIT)
3-fotocestou -silnou výbojkou se přenesl motiv - negativně (podle jemnosti sýtka třeba i čb foto)
4-neosvětlené místa se vymyly ve vodě, osvětlené zůstaly, pak se to ještě vytvrzovalo
5-v sítku tak zůstaly vymytá místa (mělo to určitý rastr podle jemnosti sýtka)
6-sítko se umístilo na potiskovaný podklad, nanesla se barva a stěrkou nebo válečkem se přenesla na podklad.
Pod značkou GRAFOLIT se vyráběla celá sada roztoků pro fotolitografii jak se oboru říkalo.

Nejdražší je výroba sítka /matrice/, oplatí se při mnoha výtiscích, kopiích.

[Milan155]

Díky za názory.
To radiox : Čerstvou barvu se asi nepodaří setřít z destičky uspokojivě nikdy, maže se to atd. Podobný problém jsem řešil třeba u linkování obvodové bílé linky na přední straně bakelitové skříně Rytmusu . Ať jsem se snažil sebevíce a vyzkoušel různé barvy, stírání po natření vedlo jen k rozmazání . Tento případ vyřešila syntetická bílá barva ( známý Industrol) . Načmárá se to do linky štětečkem i s přetahy , nechá se to cca 2 hod. zaschnout a pak se to čistým do smotku zavinutým hadříkem dočistí.
Na jemnější tvary bych použil akrylátovou bílou barvu, třeba Balakryl. Natřít komplet celé , nechat úplně uschnout
a pak na rovné podložce se šmirglem 600 - 1000 celou tu plochu ošmirglovat zasucha a poté doleštit třeba Diavou.
Stejný postup používám na kolečka voličů napětí z rádií ( ta,co mají číslice "zapadlé") .

[Jano]

V Radioamatéru z roku 1939, strana 224 je popsáno "potiskování" stupnice pomocí nějakých speciálních fotopapírů, které se nespíš už dávno nevyrábějí.....

[Milan155]

Tak rádio vypadá po obnově laku viz obrázek. Bílé fleky/čára nahoře a fleky na boku tam ve skutečnosti nejsou, dělají to odrazy na lesklém laku při focení s bleskem. Rádio hraje slušně na SV a části KV, DV autor "nevyprojektoval".

Přeji všem zde činným kolegům krásné Vánoce a hodně štěstí a zdraví v novém roce.