To Jano. Tos ještě neviděl tohle:
Stavebnice SONORA
-
jirka5
- Příspěvky: 248
- Registrován: 30.06. 2013, 20:41
- Bydliště: Very Stupid District (hned vedle okresu Postřižiny)
Re: Stavebnice SONORA
Děkuji Lubošovi za nalezení zapojení. Večer se do toho pustím, ale mám dojem, že výkon nebude nic moc, jak píše Milan, protože základní verze nemá ani regulátor hlasitosti.
To Jano. Tos ještě neviděl tohle:
To Jano. Tos ještě neviděl tohle:
Re: Stavebnice SONORA
Jsem dědek nad hrobem, netlučte mě do hlavy!!!!
-
jirka5
- Příspěvky: 248
- Registrován: 30.06. 2013, 20:41
- Bydliště: Very Stupid District (hned vedle okresu Postřižiny)
Re: Stavebnice SONORA
Ne Ne, nikoho jsem neměl v úmyslu tlouci do hlavy, měla to být jen ukázka toho, co taky někdo dokáže vymyslet.
Tak jsem se opět do té Sonory pustil. Odstranil jem všechny zkraty a chyby v zapojení, přilepil mf cívky, vyměnil jsem problematické kondnzátory, použil prozatimní reproduktor ARE589 s výst. trafem z televizního přijímače. Po tomto zásahu začal přístroj po dotyku na první mříž heptody nadějně škvrčet, leč stanice se nedala zachytit žádná. Proto mě zajímalo, kmitá-li oscilátor. Přesvědčil jsem se osciloskopem a kupodivu kmital, současně jsem tím rozlišil, která poloha vlnového přepínače je SV. "Profouknul" jsem tedy vstup a mf signálním generátorem a doladil obě mf cívky. Při prolaďování generátoru pásmem středních vln jsem zjistil, že rádio sice funguje, ale má prachmizernou citlivost. Zkusil jsem znova anténu a podařilo se mi sotva slyšitelně zachytit Prahu 639 kHz. Moje další pozornost tedy patřila elektronkám. Postupně jsem vyzkoušel všechny ECH21 a EBL21 ze šuplíkových zásob a nakonec jsem tam nechal ty nejlepší, se kterými jakž takž hrála Praha v pokojové hlasitosti. Jiné stanice se mi podařilo naladit jen náznakem. Asi by to chtělo doplnit trimr ke vstupní cívce SV, který tam není osazen. Při zkoušení elektronek jsem dospěl k zajímavému poznání, že čím jsou elektronky slabší, tím je nejenom slabší přijem, ale i větší zkreslení, vyšší brum a jakási parazitní promodulovanost brumem a vyšší sklon ke zakmitávání, bručení, motorování, zkrátka k nestabilitě. Rádio ostatně není nijak stabilní ani s relativně dobrými elektronkami, reprodukce je poněkud nepříjemná podložená hučením ze sítě a intermodulačním bručením. Žádným blokováním sítě nebo usměrňovačky kondenzátory, ani zvyšováním kapacity filtračních ellytú se mi nepodařilo tyto jevy odstranit. Asi to bude vlastnost samotného nestabilního zapojení a svou roli bude hrát i evidentně špatné vedení zemních spojů a použití kostry pro vedení žhavicího napětí.
Milan měl pravdu, je to horší než obyčejná dvoulampovka.
Na závěr bych chtěl říci, že je veliký rozdíl oživovat po létech tovární přijímač s osvědčeným a funkčním zapojením, kde je úspěch zaručen téměř vždy, a vložený čas a energie přinesou úspěch a tím i zadostučinění nebo amatérský bastl, kde nevíme, jestli naše úsilí nebude zbytečné, protože si dobrou funkcí nemůžeme být jisti. Po přečtení původního pramene (Elektronik 11/1949) zjistíme, že i sami autoři návodu měli s tímto přístrojem problémy, než ho uvedli do chodu.
Tak jsem se opět do té Sonory pustil. Odstranil jem všechny zkraty a chyby v zapojení, přilepil mf cívky, vyměnil jsem problematické kondnzátory, použil prozatimní reproduktor ARE589 s výst. trafem z televizního přijímače. Po tomto zásahu začal přístroj po dotyku na první mříž heptody nadějně škvrčet, leč stanice se nedala zachytit žádná. Proto mě zajímalo, kmitá-li oscilátor. Přesvědčil jsem se osciloskopem a kupodivu kmital, současně jsem tím rozlišil, která poloha vlnového přepínače je SV. "Profouknul" jsem tedy vstup a mf signálním generátorem a doladil obě mf cívky. Při prolaďování generátoru pásmem středních vln jsem zjistil, že rádio sice funguje, ale má prachmizernou citlivost. Zkusil jsem znova anténu a podařilo se mi sotva slyšitelně zachytit Prahu 639 kHz. Moje další pozornost tedy patřila elektronkám. Postupně jsem vyzkoušel všechny ECH21 a EBL21 ze šuplíkových zásob a nakonec jsem tam nechal ty nejlepší, se kterými jakž takž hrála Praha v pokojové hlasitosti. Jiné stanice se mi podařilo naladit jen náznakem. Asi by to chtělo doplnit trimr ke vstupní cívce SV, který tam není osazen. Při zkoušení elektronek jsem dospěl k zajímavému poznání, že čím jsou elektronky slabší, tím je nejenom slabší přijem, ale i větší zkreslení, vyšší brum a jakási parazitní promodulovanost brumem a vyšší sklon ke zakmitávání, bručení, motorování, zkrátka k nestabilitě. Rádio ostatně není nijak stabilní ani s relativně dobrými elektronkami, reprodukce je poněkud nepříjemná podložená hučením ze sítě a intermodulačním bručením. Žádným blokováním sítě nebo usměrňovačky kondenzátory, ani zvyšováním kapacity filtračních ellytú se mi nepodařilo tyto jevy odstranit. Asi to bude vlastnost samotného nestabilního zapojení a svou roli bude hrát i evidentně špatné vedení zemních spojů a použití kostry pro vedení žhavicího napětí.
Milan měl pravdu, je to horší než obyčejná dvoulampovka.
Na závěr bych chtěl říci, že je veliký rozdíl oživovat po létech tovární přijímač s osvědčeným a funkčním zapojením, kde je úspěch zaručen téměř vždy, a vložený čas a energie přinesou úspěch a tím i zadostučinění nebo amatérský bastl, kde nevíme, jestli naše úsilí nebude zbytečné, protože si dobrou funkcí nemůžeme být jisti. Po přečtení původního pramene (Elektronik 11/1949) zjistíme, že i sami autoři návodu měli s tímto přístrojem problémy, než ho uvedli do chodu.