Jednolampovka Cockaday
Napsal: 31.03. 2020, 08:15
Cockaday.
Protože mě zajímají různá neobvyklá zapojení, vyrobil jsem si repliku přístroje Cockaday podle návodu z Radioamatéra č. 1 z roku 1926, str. 5. Přístroj je znovu zmiňován v č. 3 na str. 59, v ročníku 1927, č. 3 na str. 76 i později. (Časopisy Radioamatér v PDF formátu najdete třeba zde: http://www.jvproject.cz/Radioamater.htm) Jedná se o jednolampovku s mřížkovou detekcí a zpětnou vazbou. Ta je zavedena z anody přes laděný obvod na mřížku. (Vlastně by měla být záporná, ale laděný obvod zřejmě posouvá fázi, takže se přístroj rozkmitá.) Druhý laděný obvod, induktivně navázaný odebírá energii (a asi i ovlivňuje fázové poměry), takže je jím možno nastavit přístroj těsně před nasazení kmitů. Tak je alespoň popsaná funkce ve zmíněném návodu. Zvláštností je i anténní vazba jedním závitem a doladění antény proměnnou indukčností. Má jeden rozsah, zhruba dnešní střední vlny. Autor návodu tvrdí, že přístroj je na tehdejší poměry velmi selektivní a v noci jím bylo možno (v době, kdy nouzová anténa byla dlouhá patnáct metrů a vysoká 4m) poslouchat na sluchátka většinu Evropy.
Mechanická konstrukce je krajně jednoduchá. Přístroj je bez skřínky, jen přední panel a prkénko jako základna. Panel měl být ebonitový – použil jsem desku z texgumoidu. Po nastříkání černou barvou vypadá pěkně. Rysky ke stupnicím knoflíků je možno nakreslit rýsovacím perem, do kterého kápnete bílou syntetickou barvu. Jestli chcete mít na panelu nápisy, existuje bílý Propisot. Ladicí kondenzátory, žhavicí reostat i knoflíky jsem sehnal dobové. Autor návodu ostatně nepředepisuje přesné typy, asi to tehdy nebylo možné. Objímku pro elektronku jsem použil pozdější - inkurant. Umožňuje jednoduchým způsobem zapustit lampu do poloviny do panelu. V původním provedení byla objímka na panelu a lampa trčela dopředu. Tehdy byla ovšem lampa chloubou přístroje. Přepínač doladění antény jsem jsem použil ze starého drátového potenciometru. Cívky jsou vyrobeny podle návodu, jen místo klihu jsem použil polystyren, rozpuštěný v nitroředidle a nesehnatelný opředený drát nahradil smaltovaným. K propojení jsem použil holý drát, rovný a ohýbaný do úhlu, jak bylo tehdy zvykem.
Přístroj byl samozřejmě napájen z baterií. Žhavení 4V a anodové napětí 90V. Koupit 4V olověný bezúdržbový akumulátor a deset 9V baterií a propojit je není problém. Jen mi to připadá pro zkoušení a občasnou demonstraci přístroje nepraktické, tak jsem si udělal síťový zdroj. Použil jsem dvě trafa ze zásob. Transformátorek pro kontrolku 24V a zdvojovač napětí dá naprázdno 90V. Druhý dává 8V a za stabilizátorem LM 317 4V na žhavení.
Elektronku jsem zkoušel (snad, je bez označení) A415. Je beznadějně slabá a ani pokus naonanovat jí přežhavením valně neuspěl. Navíc během pokusů definitivně odešla, takže je na ozdobu. Dále byla zkoušena sovětská 2Ž27L a 3L31 s redukční paticí a odporem ve žhavení. Osvědčila se 3L31. Po zmenšení hodnoty mřížkového svodu na 1,2 megaohmu bylo možno naladit běžné SV stanice. Na rozdíl od dobového návodu jsem zjistil, že přístroj trvale kmitá, při vysazení kmitů zcela zmlkne. Při ladění nenahvízdává do sluchátek jako běžná dvoulampovka s přetaženou vazbou, ale zarušuje okolí. Ladit je potřeba oběma rukama, pomocný obvod výrazně přelaďuje. Možná, že někdo zkušenější tyto informace doplní.
Pár fotek jako vždy na: https://hrusque.rajce.idnes.cz/Cockaday/
Na závěr vzpomínku pamětníka, napsanou v roce 1939: „Jednolampový Cockaday nebo negadyn s dvaceti volty na anodě (s dvoumřížkovou elektronkou?) neuznávaly vzdálenosti; Jejich majitel mohl projížděti éterem, při čemž hvízdal zpětnou vazbou jako Slavík loupežník, až sousedním posluchačům sluchátka z uší padala“.
Protože mě zajímají různá neobvyklá zapojení, vyrobil jsem si repliku přístroje Cockaday podle návodu z Radioamatéra č. 1 z roku 1926, str. 5. Přístroj je znovu zmiňován v č. 3 na str. 59, v ročníku 1927, č. 3 na str. 76 i později. (Časopisy Radioamatér v PDF formátu najdete třeba zde: http://www.jvproject.cz/Radioamater.htm) Jedná se o jednolampovku s mřížkovou detekcí a zpětnou vazbou. Ta je zavedena z anody přes laděný obvod na mřížku. (Vlastně by měla být záporná, ale laděný obvod zřejmě posouvá fázi, takže se přístroj rozkmitá.) Druhý laděný obvod, induktivně navázaný odebírá energii (a asi i ovlivňuje fázové poměry), takže je jím možno nastavit přístroj těsně před nasazení kmitů. Tak je alespoň popsaná funkce ve zmíněném návodu. Zvláštností je i anténní vazba jedním závitem a doladění antény proměnnou indukčností. Má jeden rozsah, zhruba dnešní střední vlny. Autor návodu tvrdí, že přístroj je na tehdejší poměry velmi selektivní a v noci jím bylo možno (v době, kdy nouzová anténa byla dlouhá patnáct metrů a vysoká 4m) poslouchat na sluchátka většinu Evropy.
Mechanická konstrukce je krajně jednoduchá. Přístroj je bez skřínky, jen přední panel a prkénko jako základna. Panel měl být ebonitový – použil jsem desku z texgumoidu. Po nastříkání černou barvou vypadá pěkně. Rysky ke stupnicím knoflíků je možno nakreslit rýsovacím perem, do kterého kápnete bílou syntetickou barvu. Jestli chcete mít na panelu nápisy, existuje bílý Propisot. Ladicí kondenzátory, žhavicí reostat i knoflíky jsem sehnal dobové. Autor návodu ostatně nepředepisuje přesné typy, asi to tehdy nebylo možné. Objímku pro elektronku jsem použil pozdější - inkurant. Umožňuje jednoduchým způsobem zapustit lampu do poloviny do panelu. V původním provedení byla objímka na panelu a lampa trčela dopředu. Tehdy byla ovšem lampa chloubou přístroje. Přepínač doladění antény jsem jsem použil ze starého drátového potenciometru. Cívky jsou vyrobeny podle návodu, jen místo klihu jsem použil polystyren, rozpuštěný v nitroředidle a nesehnatelný opředený drát nahradil smaltovaným. K propojení jsem použil holý drát, rovný a ohýbaný do úhlu, jak bylo tehdy zvykem.
Přístroj byl samozřejmě napájen z baterií. Žhavení 4V a anodové napětí 90V. Koupit 4V olověný bezúdržbový akumulátor a deset 9V baterií a propojit je není problém. Jen mi to připadá pro zkoušení a občasnou demonstraci přístroje nepraktické, tak jsem si udělal síťový zdroj. Použil jsem dvě trafa ze zásob. Transformátorek pro kontrolku 24V a zdvojovač napětí dá naprázdno 90V. Druhý dává 8V a za stabilizátorem LM 317 4V na žhavení.
Elektronku jsem zkoušel (snad, je bez označení) A415. Je beznadějně slabá a ani pokus naonanovat jí přežhavením valně neuspěl. Navíc během pokusů definitivně odešla, takže je na ozdobu. Dále byla zkoušena sovětská 2Ž27L a 3L31 s redukční paticí a odporem ve žhavení. Osvědčila se 3L31. Po zmenšení hodnoty mřížkového svodu na 1,2 megaohmu bylo možno naladit běžné SV stanice. Na rozdíl od dobového návodu jsem zjistil, že přístroj trvale kmitá, při vysazení kmitů zcela zmlkne. Při ladění nenahvízdává do sluchátek jako běžná dvoulampovka s přetaženou vazbou, ale zarušuje okolí. Ladit je potřeba oběma rukama, pomocný obvod výrazně přelaďuje. Možná, že někdo zkušenější tyto informace doplní.
Pár fotek jako vždy na: https://hrusque.rajce.idnes.cz/Cockaday/
Na závěr vzpomínku pamětníka, napsanou v roce 1939: „Jednolampový Cockaday nebo negadyn s dvaceti volty na anodě (s dvoumřížkovou elektronkou?) neuznávaly vzdálenosti; Jejich majitel mohl projížděti éterem, při čemž hvízdal zpětnou vazbou jako Slavík loupežník, až sousedním posluchačům sluchátka z uší padala“.
