radio-forum.cz

Do alba:
gallery/album.php?album_id=63
jsem přidal obrázky restaurovaného přijimače Torn.E.b v provedení firmy Mende, podle zřetelného data na vnitřním boku NF dílu rok výroby 1944.

Nálezový stav - přístroj kompletní, leč zatopený vodou. Nalezeno v kontejneru v hromadě bordelu z vyklízeného sklepa, tam se podle dělníků válel pod hromadou uhlí.
Foto nálezového stavu nemám (tenkrát ještě nebyly digi foťáky), ale obrázek si lze udělat z pohledu dovnitř skříňky přijimače; tu jsem úmyslně nerestauroval, pouze zakonservoval proti možné postupující korosi.

Přístroj byl zhruba očištěn tlakovou vodou ze zahradní hadice, vnitřek pak odbahněn úzkým ostrým vodním paprskem (injekční jehla a tlaková voda z vodovodu).

Vysoušení napřed na slunci, později ve vakuu, celkově cca 3 měsíce. Využit historický autokláv a rotační vývěva Gast.

Zatuhlé šroubové spoje byly uvolňovány trpělivou prací a vibračním/příklepovým šroubovákem za spolupůsobení petroleje, nafty a různých "vlezlých" olejů. To, co nešlo povolit, či nebylo třeba bezpodmínečně rozebírat (nosné destičky se souřástkami) jsem nechal být. Vykorodované díry a stržené závity v hořčíkové kostře renovovány vetknutými závitovými spirálkami. Naštěstí toho moc nebylo.
Povrchová korose odstraňována bronzovým kartáčkem a srovnáváním/oškrabáváním (mikro)špachtlí.
Kouty a nepřístupná místa čištěny rotačním zubařským kartáčkem a podobným zubařským náčiním.

Místní hluboká (důlková) korose ošetřena svousložkovým polyesterovým tmelem, plněným práškovým hliníkem. Začištěno a zatřrno korekčním štětečkem celoxovou stříbřenkou.

Ošetřený, srovnaný a očištěný panel nastříkán syntetickým lakem fy. Düfa RAL 7016 Anthrazitgrau - Seidenmattlack pomocí nízkotlaké stříkací pistole. Chybějící popisky a typový štítek vyrobeny leptáním (fotochemickou maskou z transparentní předlohy) a uměle zestárnuty (patinování, nové štítky působily nepřirozeně).

Konservace/impregnace originálním juchtovým olejem ze 20. let minulého století. Takže vnitřek přístroje má i tu správnou "inkurantní" vůni.

Veškeré součástky (odporníky, kondensátory, cívky, transformátory atd) jsou originální a funkční, celý přístroj je plně provozuschopný.

A mašinka šlape báječně a naprosto spolehlivě - jedna radost.

klobouk dolů před takovouto prací.
Co je ten juchtový olej zač? Nikdy jsme o něm neslyšel.

a/ juchtový olej je vyroben z oleje březového, ošetřovaly se jím kůže při činění.
b/ podomácká výroba březového oleje např. zde: http://www.youtube.com/watch?v=TwfGMKIg514
atd...

Před touto opravou, Torn.E.b, také hluboce smekám. Bravurní prácička!!

Do subalba Torn.E.b - Schemata:
gallery/album.php?album_id=64
jsem umístil schemata různých versí tohoto přijimače.

EB-(Berta): Základní zapojení standardního Torn.E.b. Zůstalo beze změn až do konce výroby, u posledních versí nebyl osazován měřicí přístroj.

TornEb-M42: Verse Torna, dodávaná do Švédska. M/42 A nebo B odpovídá německému vojenskémuTornu,
Verse M/42-C je osazena RV2,4P700 a má jiný napájecí konektor.
Obě verse se liší i rozsahy:
Typ A / B: 96 - 7095 kHz
Typ C: 193 – 15430 kHz
Verse C byla po válce vyráběna i v Maďarsku - viděl jsem jí na vlastní oči, bohužel pouze zvenčí, pohled dovnitř mi nebyl umožněn.
Popis (ve švédštině) je zde, na straně 11:
http://www.fht.nu/Dokument/Armen/arme_p ... tagare.pdf

EbAusf2-002: Verse pravděpodobně upravená pro Luftwaffe (RLM) Toto schema odpovídá skutečnému zapojení mého, výše popisovaného přijimače. Jsou v něm drobné, ale velmi šikovné vychytávky, nenarušující přitom universální záměnnost Tornů.

Přestože tento přijimač byl vyroben už v roce 1944, chassis má z lehkého hořčíku - v té době už byly Torny obecně vyráběny z těžkého zinkohliníkového Zetalu. Žeby letectvo mělo i tady protekci?

1) V této versi jsou změnou napětí na G2 řízeny oba VF stupně (běžně je řízen pouze druhý stupeň). Výhodou je, že přijimač není zahlcen ani velmi silným signálem na vstupu (blízkým vysilačem).

2) Na výstupu pro sluchátka je osazen oboustranný symetrický selenový ořezávač napěťových špiček (Siemens-Halske; stejný jako je užíván v telefonní technice). Omezuje šílená práskání ve sluchátkách při přepínání rozsahů, stejně tak i praskání blesků a jiných výbojů. Velice příjemný doplněk.

3) Kondensátor blokující výstupní transformátor (posice 76) má kapacitu zvýšenou na 5 mikrofarad, což posouvá resonanci výstupního rtansformátoru mimo slyšitelné pásmo a výrazně zlepšuje kvalitu příjmu. V mém přístroji ovšem byl osazen ještě klasický krabicový půlmikrofaradový, upravil jsem to tedy podle tohoto schematu připojením malého elytu - výsledek je vynikající.

Tak to musela být prácička, takhle dát do pucu utopeného Torna. S pobytem přijímače kdovíjak dlouho pod vodou určitě konstruktéři nepočítali ale jsou to odolné přístroje, až marnotratně dimenzované. Problémové jsou až zmíněné zetalové kusy, mívají pokroucená šasi vlivem váhy karuselu, nesedí na sebe kontakty a musí se to všelijak podkládat a spasovávat. Nebo se doslova drobí a ty se už nijak zachránit nedají.
Ty další verze jsou moc zajímavé, ta švédská snad ani v žádné zahraniční sbírce prezentované na netu není. Provedení pro Luftwaffe jsem nikdy nepotkal, jenom běžné. Na prvním schématu mně zaujaly zakreslené pojistky anodového i žhavicího přívodu. To taky nepamatuju že bych v nějakém přístroji viděl zamontované a není to ani v původním předpise D 915/1.
Já mám jednoho Torna v původním zapojení ještě s ukazatelem zpětné vazby a jednoho počeštěného z naší armády a předělaného na RV 12 P 2000, oba Telefunken. To je poválečná úprava a zajímalo by mně jestli není někde zdokumentovaná, třeba ve Svazarmu, Amatérském rádiu apod. Nevíš o tom něco Vratislave? Jinak dík za zajímavé a málo známé informace.

Emwec píše:Já mám jednoho Torna ... počeštěného z naší armády a předělaného na RV 12 P 2000, oba Telefunken. To je poválečná úprava a zajímalo by mně jestli není někde zdokumentovaná, třeba ve Svazarmu, Amatérském rádiu apod. Nevíš o tom něco Vratislave?

Nemám nic z toho ani písemně, ani někde on line.
Mám tu akorát sken z A.R. 9/57, kde bylo schema a popis Torna, tak, jak se běžně vyskytoval.
Domnívám se, že přebastly na P2000 se dělaly spíš amatérsky - a moc dobře nechodily. Co jsem viděl přebastly na síťové elektronky (dokonce i se zdrojem, vměstnaným do NF dílu) ani jeden si nedal tu práci, aby dali prvé mřížce audionu malé kladné předpětí (odporový dělič 100 Ohm, pos.6). Takže zpětná vazba pak chodila blbě, měla tendenci se "lepit" a nasazovala tvrdě. Však tam germáni ten nastavitelný odporový dělič nemontovali jen tak pro srandu...
To, jak v Tornu dělali ono malé kladné předpětí, bylo ovšem také příčinou, proč tenkrát tolik pokusů o stavbu síťových zdrojů končilo neúspěchem. Tenkrát byly elyty s pár stovkami mikrofarad často jen nedostižným snem; a pokud byla filtrace žhavení jen malinko ošizena, tak ten detekční stupeň i malé zvlnění zesílil do burácivého brumu, a to vedlo k více či méně čuňáckým přestavbám na síťové flašky.

Doporučuji také navštívit:
http://www.cdvandt.org/Tel-data-Ae1020.pdf
kde je telefunkenská verse Torna s RV2,4P700, s rozsahem do 15 MHz.

Tož asi tak.

Torn adaptovaný pro RV2,4 P700:
Nalezl jsem obrázky objímek pro (exportní) versi přijimače Torn.E.b - Ae1020, která byla osazena čtyřmi RV2,4 P700.
Jsou zde:
gallery/album.php?album_id=65
Na klasickou objímku pro P700 byl nasazen svěrací kroužek, tlakový odlitek, možná hořčík (elektron), spíš to ale podle barvy vypadá na zinek (zetal).
Takto upravená objímka byla sevřena do původních držáků objímek pro RV2P800.
- - -
Pokud by byl takto upraven běžný Torn, bylo by nutné jej znovu sladit.
A je tu ještě jeden "detail".
Každá RV2P800 má navíc v patici, přímo pod "vytahovadlem", odškrabávací kruhový kondensátorek, kterým byla každá elektronka individuálně "doladěna", co se jejích kapacit týče. Takže výměna elektronky s sebou nenesla nutnost doladění přijimače, a to i když byla vyměněna v kritické části (např oscilátor u superhetů).
Elektronky řady P700 či P2000 takový kondensátorek v sobě nemají - navenek se projevují menší vnitřní kapacitou, a u horních částí zejména krátkovlnných rozsahů je to dost znát.

To je další, běžně opomíjený problém přestaveb Torna na jiné elektronky. Prostě překopaný Torn málokdy chodí lépe, než ten originální.

Dostal jsem od kolegy téměř celovrak zetalového Torna (1944), přesněji dočista dočista oholené chassis, navíc částečně (prasácky) rozvrtané po bastlířské přestavbě na superhet pro amatérská pásma. Umanul jsem si, že tu zoufalost vzkřísím do podoby originálu a dost velký kus práce (asi tak desetinu) už mám za sebou.
Jsou ale některé věci, kterých opětovná výroba je dost obtížná. Takže než se pustím do takové práce, mám dotaz; nemá někdo z vás 2 kusy dlouhých kontaktních per pro karusel?
Ten bastlíř prznitel je totiž bůhvíproč demontoval a zahodil
Vše ostatní dokážu vyrobit/zkopírovat, ale zrovna tahle věc je poměrně zapeklitá.

Ještě mi zbývá odlít z eprosinu čtyřzdířku pro sluchátka a z hliníkoepoxidu vaničku pro kondensátory VF filtru (takový ten trčící bazmek na NF dílu, co zkrz něj prochází hotní upevňovací šroub), a už jen další drobný detail - nově navinout úplně všechny cívky v karuselu, snad kromě rozsahu 1 a 4, které naštěstí mám.
Pak už to jen oživit a sladit - a další aparát bude vyrván smrti ze chřtánu.

(A vyrobit na to nakonec i nějakou šikovnou bednu, protože orig prázdná bedna od Torna už bude nesehnatelná...)

Tož tak asi,
mějte se, lidi, fajn.

Pokračování předešlého:

Co pomáhá, to je možnost porovnání s originálem, který jsem kvůli tomu rozebral. Zkopíroval jsem zejména poničenou tabulku frekvencí na karuselu - a také porovnávám drátovačku i rozložení součástek.
Chybějící část převodu zpětné vazby (to menší, náhonové ozubené kolečko) jsem zkopíroval do lukoprenu a odlil z hliníkoepoxidu i eprosinu, uvidím, co se lépe osvědčí. Jako odlitek vznikl i napájecí pětikolíkový samec. Ladicí knoflík jsem vysoustružil z kusu železné příruby, destičky součástek nastříhal z hadrobakelitového pertinaxu a osadil dobově odpovídajícími pájecími kontakty, vyhrabal nasyslenou veteš (kondensátory, odpory, dobově odpovídající dráty z rozebraných vraků atd) a osadil to vše do vybrakovaného chassis, už s dvousložkovým polyesterovým tmelem vyspravenou veškerou bastlířskou rozvrtaninou.
Hodně mi pomohli kolegové (objímky elektronek, kontaktní pera, kondensátor zpětné vazby, výstupní trafo, čtyřzdířka sluchátek a materiál pro výrobu nových cívkových sad do karuselu...), čímžto jim ještě jednou velice děkuji.
Dokončil jsem tedy drátovačku, propískal všechna propojení (podle čísel ze schematu, moc užitečná věc!), odstranil něco málo chybných či chybělících spojů... a měl jsem tolik drzosti, že jsem do toho pustil elektriku.
A ONA TA POTVORA FUNGUJE!
Zatím teda jen na jediném kompletním a nerozvrtaném dlouhovlnném rozsahu číslo 1, ale to pro začátek úplně stačí.
Takže k plné spokojenosti už chybí jen směšná maličkost, totiž restaurovat úplně všechny zbývající sekce karuselu, tedy vypočítat, namotat, změřit a provozně ověřit optimální umístění odboček u nějakých 21 cívek, a to včetně jejich mechanického provedení a upevnění do karuselových sekcí. A pak spáchat plausibilně vyhlížející bedýnku a na soustruhu vytočit ty dlouhé upevňovací šrouby a odpovídající úchyty... no nakonec nějaká práce s tím ještě asi bude.

Jak najdu chvilku času, dám zde do alba sadu fotek, zachycujících zmrtvýchvstání dalšího bědného vraku.

Fotky z renovace vloženy do alba:
gallery/album.php?album_id=71
Přístroj funguje, odzkoušen rozsah 1 a rozsah 8, tedy funkce na nejnižších (100KHz) i nejvyšších (7MHz) kmitočtech, je stabilní, vazba nasazuje hladce, citlivost dobrá.
Takže teď postupně namotat cívky a oživit ostatní rozsahy... joj to bude švanda!

Zde prosím na začátku totálně oholené chassis: Takto chassis postupně plněno dobovou bižuterií: a zde výsledek; fungující, zmrtvýchvstalý přístroj: