Rádia v zimě

[Vakuum]

Přemýšlel jsem, jak moc staré technice škodí mráz. Mám nějaké přístroje uložené ve starém domě. Je tam sucho, ale v zimě se netopí a mrzne. Dřevu a bakelitu se asi nestane nic. Co ale třeba elektrolyty? Nebo práškovatění cínu - tzv. cínový mor?

[Peca]

Nestane se nic. Cínový mor se u olovnatých pájek neprojevuje.

[Martin 1374]

I když tam máte, jak píšete, sucho, stejně se v určité míře bude projevovat kolísání teploty a s ním spojená kondenzace vlhkosti, protože ve vzduchu ji vždycky trochu je. Rádia vám to nejspíš nezahubí, alespoň ne hned, ale třeba u předválečných Telefunkenů bych doporučil konzervaci plechu šasi, pro jistotu.

[Vratislav-OK1ZAF]

Zimním, hlavně mrazivým skladováním, může začít proces rekrystalisace zinkových slitin. Úplně legendární je tu slitina zvaná Zetal nebo Zinkal, používaná zhruba od 20. let na výrobu přesných tlakových odlitků. Dělaly se z toho nejrůznějšímechanické součástky pro radiotechniku, a taky třeba těžké talíře lepších gramofonů. Jenomže po čase tahle slitina napuchne, zdeformuje se a nakonec se rozsype na padrť. Poločas rozpadu je závislý na přesném složení téhle mizerné slitiny a skladování přístroje tento materiál obsahující.
Nejčastěji jsem se s tím setkal u rádií Modrý bod / Ideal (ozubené převody vlnových přepínačů, držák doutnavkového indikátoru vyladění) a ve velkém u válečné produkce Třetí Říše z posledních roků její neblahé existence.
Jednou započatý rozpad této zinkové pohromy už je nezastavitelný.

[Vratislav-OK1ZAF]

Další neblahá vlastnost zinku se týká elektronek a zinkového nástřiku (šopování) na jejich baňkách. I zde dochází k napuchnutí a separaci kovového stínicího nástřiku, což kromě ztráty stínění rozhodně nezvyšuje estetický dojem z takto postižených přístrojů. I zde se na loupání zinkového nástřiku elektronek podílí sklepní či garážové chladné vlhko zimních období.

[hejnej]

Aha,
ty elky s vybouleným nástřikem...

Říkal jsem si jiná technologie úpravy než např ty zlaté nebo červené.
Takže zinek.
Nějaké řešení co s tím? Asi nic.

[Vratislav-OK1ZAF]

Řešení pro oloupané zinkové šopování:

1) Šikovně upevnit (třeba hroudou plastelíny) objímku příslušné elektronky na osu či talíř pomaluběžného motorku (třeba gramofonového).

2) Oloupat elektronku dočista dočista a upevnit ji v objímce tak, aby se otáčela krásně v ose.

3) Na otáčející se elektronku jemným štětečkem nanášet vodivý (třeba grafitový) lak.

4) Když lak zaschne, maskovací páskou zalepit patřičné části elektronky; patici a čepičku s okolím.

5) Konečný lehký nástřik zlatým/bronzovým sprejem na vánoční stromky, případně matným hliníkem (sprejem).

Při troše praxe lze upravit oloupané elektronky alespoň tak, že oko restaurátora příliš neurážejí. Labužníci se pak mohou pokusit obnovit firemní loga a typová označení metodou suchého obtisku.

[jožka]

Připomenu i křehnutí mosazi (plechy, nýtky, šrouby v reproduktorech Philips). A nezapomínejme na krystalové přenosky. Po 4 letech na půdě nepoužitelná, předtím dobrá. I když je v místnostech asi o něco lépe, vlhkost tam určitě kolísat bude, protože nejsou vzduchotěsné. Kupodivu se mi na normální půdě pod tepelně neizolovanou střechou různě narezlá nekonzervovaná šáska Telefunkenů ani za 30 let pozorovatelně nezhoršila.
Ale všeobecně hrozí časem možnost zhoršení kontaktů (patice, přepínače), A červotoč musí být samozřejmě ošetřen!