nevíte někdo jak a čím se potiskovali součástky?
Na přiložené fotografii jsou viděl mosazné raznice či razítka co nejsou zrcadlově tak jak tomu bývá u raznic či razítek tak si říkám jak se z nich ten popis přenesl na součástky ?
Kdyby to byli "pozitivní" kusy na výrobu razítek (negativních zrcadlových) tak by popisy byly přeci dovnitř propadlé ?
Bude možné si je prohlédnout v Jemčině než se dovezou do klubového depozitáře v Třešti.
Že by to z toho razítka otiskli na nějakou blánu a z té na součástku?
jak se potiskovali součástky
jak se potiskovali součástky
- Přílohy
-
Re: jak se potiskovali součástky
A nebylo to jako u trandů, tam stačil jen správně nastavený váleček s barvou, který přejel po vršku pouzdra. U kondů přes matrici s vyraženým nápisem? Ale tyto raznice, netuším, netuším....
Re: jak se potiskovali součástky
zkopíroval jsem diskuzi ze vzkazovníku Radiojournalu. Tam to zanedlouho zmizí, zde to bude celé roky.
MilanH reaguje:
15.6.2016 (07:37)X
Já si myslím, že šlo o tampónový tisk. Ta mosazná předloha se otiskla na tampón a ten pak přenesl tu barvu na součástku, mohli tak vykrýt i nerovnosti (válec) součástky...
Balek reaguje:
15.6.2016 (08:51)X
To se ten tampón po každém otisku vyčistil a nanesla na něj znova barva ? A pod tím tampónem si mám představit nějakou buničinu ?
MilanH reaguje:
15.6.2016 (09:50)X
"Tampónový tisk umožňuje přenést dvourozměrný obraz na trojrozměrný objekt. Metoda spočívá v převodu tištěného obrazu z tiskové desky přes silikonový tampón na plochu pro potisk. Tampónový tisk patří mezi hlavní tiskové techniky, které slouží k potisku reklamních a dárkových trojrozměrných předmětů. Dále se tamponový tisk využívá v řadě průmyslových odvětví - v automobilovém, zdravotnickém, sportovním, hračkářském, kosmetickém, plastikářském nebo elektrotechnickém. Díky přizpůsobivosti tampónu je možné obraz přenést na povrch jakéhokoliv tvaru."
I když jsem našel, že tampotisk je tzv. z hloubky, tzn. do vyleptaného klišé se dá barva, ta se přenese na silikonovou gumu (rozhodně ne materiál typu buničina či předchůdce OB
)a otiskne na předmět, myslím, že ta razítka se používala podobně, jiný způsob mě nenapadá...
Jano reaguje:
15.6.2016 (19:39)X
Jestli se dobře pamatuju, provádělo se to tampónovým tiskem, jenže "z výšky". V přípravku byla upnutá matrice, pohybem páky se na ní nanesla barva a nabarvená matrice se otiskla na gumový polštářek. Pak pracovnice na to přitiskla - ovalila součástku. Nápis se otiskoval pořád na stejné místo, takže polštářek bylo nutno očistit jen tehdy, když při potiskování součástky barvu rozmazala.
Sendy reaguje:
16.6.2016 (01:31)X
U krabičáků a některých větších součástek s rovinnou plochou byl strojek s želatinovým rámečkem. Matrici přejel váleček napuštěný barvou, následně se otiskla na želatinu. Obsluha vzala součástku a přitiskla ji na želatinu, šlo i 2 součástky na jedno barvení. U obsluhy byl hadr s trichlorem, špatný potisk se hned umyl a součástka se mohla potisknout znovu, taky bylo třeba občas otřít a umýt matrici, nalepilo se na ni smetí a písmenka se rozpíjela. U malých součástek, třeba TE981, tisk probíhal na výstupu automatu, kde se dělal proces bodování vývodů- ostřih-měření-potisk, tam se to nějak přenášelo rotujícím gumovým válečkem.
MilanH reaguje:
15.6.2016 (07:37)X
Já si myslím, že šlo o tampónový tisk. Ta mosazná předloha se otiskla na tampón a ten pak přenesl tu barvu na součástku, mohli tak vykrýt i nerovnosti (válec) součástky...
Balek reaguje:
15.6.2016 (08:51)X
To se ten tampón po každém otisku vyčistil a nanesla na něj znova barva ? A pod tím tampónem si mám představit nějakou buničinu ?
MilanH reaguje:
15.6.2016 (09:50)X
"Tampónový tisk umožňuje přenést dvourozměrný obraz na trojrozměrný objekt. Metoda spočívá v převodu tištěného obrazu z tiskové desky přes silikonový tampón na plochu pro potisk. Tampónový tisk patří mezi hlavní tiskové techniky, které slouží k potisku reklamních a dárkových trojrozměrných předmětů. Dále se tamponový tisk využívá v řadě průmyslových odvětví - v automobilovém, zdravotnickém, sportovním, hračkářském, kosmetickém, plastikářském nebo elektrotechnickém. Díky přizpůsobivosti tampónu je možné obraz přenést na povrch jakéhokoliv tvaru."
I když jsem našel, že tampotisk je tzv. z hloubky, tzn. do vyleptaného klišé se dá barva, ta se přenese na silikonovou gumu (rozhodně ne materiál typu buničina či předchůdce OB
)a otiskne na předmět, myslím, že ta razítka se používala podobně, jiný způsob mě nenapadá...Jano reaguje:
15.6.2016 (19:39)X
Jestli se dobře pamatuju, provádělo se to tampónovým tiskem, jenže "z výšky". V přípravku byla upnutá matrice, pohybem páky se na ní nanesla barva a nabarvená matrice se otiskla na gumový polštářek. Pak pracovnice na to přitiskla - ovalila součástku. Nápis se otiskoval pořád na stejné místo, takže polštářek bylo nutno očistit jen tehdy, když při potiskování součástky barvu rozmazala.
Sendy reaguje:
16.6.2016 (01:31)X
U krabičáků a některých větších součástek s rovinnou plochou byl strojek s želatinovým rámečkem. Matrici přejel váleček napuštěný barvou, následně se otiskla na želatinu. Obsluha vzala součástku a přitiskla ji na želatinu, šlo i 2 součástky na jedno barvení. U obsluhy byl hadr s trichlorem, špatný potisk se hned umyl a součástka se mohla potisknout znovu, taky bylo třeba občas otřít a umýt matrici, nalepilo se na ni smetí a písmenka se rozpíjela. U malých součástek, třeba TE981, tisk probíhal na výstupu automatu, kde se dělal proces bodování vývodů- ostřih-měření-potisk, tam se to nějak přenášelo rotujícím gumovým válečkem.
Re: jak se potiskovali součástky
došlo mi mailem a věřím že toto pěkné čtení zaujme i další:
Vašku,
zdravím Tě! Před nedávnem se kdosi ptal na "vzkazovníku" na tamponový tisk. Mám pocit že dotaz jsi vložil Ty. No a já při přebírání svojí databáze narazil na obrázek toho zařízení, kterým se tiskly čísla na číselníky hodinek "PRIM". Já su vyučený hodinář. Učil jsem se mimo praxi i v hodinářské škola v Novém Městě nad Metují. Tím pádem jsem mnohokrát prošel fabrikou na hodinky a tamponový tisk viděl na vlastní oči živě. Tahle technika ovšem asi nelze dělat na koleně doma. Tampon z nějaké gelové hmoty by se snad dal udělat. Ovšem matrice na kterou se nanáší barva se musí vygravírovat do kovu - tam ji měli ocelovou. A musí být vyleštěná. Tento způsob tisku je vhodný především pro malé předměty. Pro nás jako rádiohistoriky připadá v úvahu spíš sítotisk. Myslím že by byl velice vhodný na výrobu replik stupnic. Ale stupnicu tamponovým tiskem určitě nevytiskneš! Tolik co vím o různých způsobech tisku vhodných či nevhodných pro nás. Ještě přikládám obrázek toho zařízení kterým se tiskly čísla na číselníky. Obrázek bys mohl vylepit na vzkazovník s poznámkou o co jde.
To je vše co jsem mohl udělat pro objasnění problému tisku.
No a protože noc je fčíl už stará, tak vypnu počítač a půjdu do duchen dospat co sem nestihl.
Dobré zdraví a pohodu Ti přeje Petr - PENTODA
Vašku,
zdravím Tě! Před nedávnem se kdosi ptal na "vzkazovníku" na tamponový tisk. Mám pocit že dotaz jsi vložil Ty. No a já při přebírání svojí databáze narazil na obrázek toho zařízení, kterým se tiskly čísla na číselníky hodinek "PRIM". Já su vyučený hodinář. Učil jsem se mimo praxi i v hodinářské škola v Novém Městě nad Metují. Tím pádem jsem mnohokrát prošel fabrikou na hodinky a tamponový tisk viděl na vlastní oči živě. Tahle technika ovšem asi nelze dělat na koleně doma. Tampon z nějaké gelové hmoty by se snad dal udělat. Ovšem matrice na kterou se nanáší barva se musí vygravírovat do kovu - tam ji měli ocelovou. A musí být vyleštěná. Tento způsob tisku je vhodný především pro malé předměty. Pro nás jako rádiohistoriky připadá v úvahu spíš sítotisk. Myslím že by byl velice vhodný na výrobu replik stupnic. Ale stupnicu tamponovým tiskem určitě nevytiskneš! Tolik co vím o různých způsobech tisku vhodných či nevhodných pro nás. Ještě přikládám obrázek toho zařízení kterým se tiskly čísla na číselníky. Obrázek bys mohl vylepit na vzkazovník s poznámkou o co jde.
To je vše co jsem mohl udělat pro objasnění problému tisku.
No a protože noc je fčíl už stará, tak vypnu počítač a půjdu do duchen dospat co sem nestihl.
Dobré zdraví a pohodu Ti přeje Petr - PENTODA
- Přílohy
-
Re: jak se potiskovali součástky
Pokračování - volně.
Spíš jako cyklostyl vypadá sítotisk. Cyklostyl tiskne přes blánu otočnou mezi válečky. To jsi určitě už někde viděl v praxi. Já bych měl mít někde doma soupravu pro tisk přes blánu - tu samou jako je v cyklostylu, ale bez toho strojku s válci. Mimochodem, blána používaná v kancelářích k tisku byla zařazena mezi přísně zúčtované materiály - aby snad někoho nenapadlo ukrást blánu a tisknout protistátní - protibolševické letáky. Aby to moje zařízení bylo co nejmenší místo válců se používal rám a na ten se položila popsaná blána, natřela se tiskovou barvou pro tyto účely - tedy i pro cyklostyl a na podložený papír se tisklo přejetím nabarvené blány gumovým válečkem. Potištěný papír se po nadzdvižení rámečku vytáhl. položil se další a tak se dalo udělat hodně výtisků Já to používal jako přednosta leteckomodelářského klubu k tištění potřebných materiálů pro funkci klubu - tedy třeba pozvánek na soutěže a pak i výsledkových listin. Toho bývalo potřeba hodně, protože činných klubů ve Svazarmu bylo hodně a ještě víc bylo soutěžících.
A teď k tomu sítotisku:
Já to viděl dělat v Hulínské Pilaně kde jsem tehdy pracoval. V závodním oddělení designu a propagace pracoval tehdy Zdeněk Bartoň, lodní modelář - mistr sportu. Bartoň si tam vyráběl tím způsobem tišťáky pro výrobu RC souprav. No však víš, že za bolševika nešlo zajít do obchodu a tam koupit ovládací soupravu. Tak se to pytlíkovalo tak jaksi na koleně. On ten Zdeněk si dokonce vyráběl i serva (já taky) a tišťáky mu v nich sloužily i jako kontaktní dráhy.
Popis sítotisku zde:
Bartoň používal rámeček na kterém byl přilepený napnutý kus asi silonové tkaniny s jemným rastrem. Na tu tkaninu nanesl fotocitlivou vrstvu a nechal vyschnout. Pak přes negativ prosvětlil UV světlem a nechal odleptat. Po opláchnutí a osušení už se s tím dalo pracovat. Položil rámeček na kuprextit, tuším špachtličkou s krycí barvou a po uschnutí destičky vyleptal chloridem železitým a měl tišťák hotový.
Tak jsem se snaži popsat způsob sítotisku co nejpodrobněji. Pro nás se takový způsob hodí zejména k tisku stipnic - lze použít různé barvy, nebo i těch tišťáků. To je vše co a tisku který lze dělat doma v amatérkých podmínkách.
Můžeš pochopitelně uveřejnit i tento elaborát. Petr - PENTODA
Spíš jako cyklostyl vypadá sítotisk. Cyklostyl tiskne přes blánu otočnou mezi válečky. To jsi určitě už někde viděl v praxi. Já bych měl mít někde doma soupravu pro tisk přes blánu - tu samou jako je v cyklostylu, ale bez toho strojku s válci. Mimochodem, blána používaná v kancelářích k tisku byla zařazena mezi přísně zúčtované materiály - aby snad někoho nenapadlo ukrást blánu a tisknout protistátní - protibolševické letáky. Aby to moje zařízení bylo co nejmenší místo válců se používal rám a na ten se položila popsaná blána, natřela se tiskovou barvou pro tyto účely - tedy i pro cyklostyl a na podložený papír se tisklo přejetím nabarvené blány gumovým válečkem. Potištěný papír se po nadzdvižení rámečku vytáhl. položil se další a tak se dalo udělat hodně výtisků Já to používal jako přednosta leteckomodelářského klubu k tištění potřebných materiálů pro funkci klubu - tedy třeba pozvánek na soutěže a pak i výsledkových listin. Toho bývalo potřeba hodně, protože činných klubů ve Svazarmu bylo hodně a ještě víc bylo soutěžících.
A teď k tomu sítotisku:
Já to viděl dělat v Hulínské Pilaně kde jsem tehdy pracoval. V závodním oddělení designu a propagace pracoval tehdy Zdeněk Bartoň, lodní modelář - mistr sportu. Bartoň si tam vyráběl tím způsobem tišťáky pro výrobu RC souprav. No však víš, že za bolševika nešlo zajít do obchodu a tam koupit ovládací soupravu. Tak se to pytlíkovalo tak jaksi na koleně. On ten Zdeněk si dokonce vyráběl i serva (já taky) a tišťáky mu v nich sloužily i jako kontaktní dráhy.
Popis sítotisku zde:
Bartoň používal rámeček na kterém byl přilepený napnutý kus asi silonové tkaniny s jemným rastrem. Na tu tkaninu nanesl fotocitlivou vrstvu a nechal vyschnout. Pak přes negativ prosvětlil UV světlem a nechal odleptat. Po opláchnutí a osušení už se s tím dalo pracovat. Položil rámeček na kuprextit, tuším špachtličkou s krycí barvou a po uschnutí destičky vyleptal chloridem železitým a měl tišťák hotový.
Tak jsem se snaži popsat způsob sítotisku co nejpodrobněji. Pro nás se takový způsob hodí zejména k tisku stipnic - lze použít různé barvy, nebo i těch tišťáků. To je vše co a tisku který lze dělat doma v amatérkých podmínkách.
Můžeš pochopitelně uveřejnit i tento elaborát. Petr - PENTODA