Televisor amatérsky zbastlený
Napsal: 03.03. 2015, 22:09
Ahoj!
Už jste viděli amatérsky (dílensky) zhotovený televisor? Fotky jsou ve zdejším albu.
Zapojením je to něco mezi Athosem a Akvarelem, koncepcí léta padesátá, ovšem poprvé sestaven a zprovozněn až v letech 1969/1970.
Opuštěný přístroj pak byl odložen a po rocích strávených ve skladištích veteše zrezavěl, zplesnivěl a nakonec byl coby bezcenný krám vyhozen do odpadu. Přitom byl velmi drsně oholen sběrači cenných kovů.
Zcela beznadějný vrak resuscitován na konci roku 2014.
Ufff, ale byla to fuška...
Továrně zhotovených televisorů typu Akvarel/Athos je stále ještě dost. Amatérsky zbastlených televisorů asi bude podstatně méně. Mám takový pocit, že se zde jedná o unikát.
Ovšem moje úplně komplet autorské dílo ten televisor není.
Kdosi, nejspíš ten neuvěřitelně šikovný chlap, co na Přenosech ČST (v Římské, hned vedle tehdejšího Divadla Špejbla a Hurvínka) kraloval v mechanické dílně, pro nějaký účel vyrobil jednotlivé, chabě poniklované modulární krabičky, ze kterých se dal sestavit smysluplný celek.
Samotné krabičky už svůj někdejší účel ztratily, a už jen čekaly na vyhození či recyklaci na materiál.
V modulu, který se stal mezifrekvenčním dílem, dokonce byly dutými nýtky přichyceny pájecí lišty i sokly pro elektronky a vnýtována zemnicí pájecí očka. I ty držáky na mezifrekvenční cívky jsem získal již hotové. Kostřiček i příslušných kulatých hliníkových krytů bylo v zásobách "Janečkárny" víc než dost. Stejně tak dostatek krásných inkurantních sikatropů i tesláckých pakotropů, většinou s již navlečenými ochrannými proužky bužírek. Ovšem i přehršle podobně upravených odporníků (co se jim dneska říká resistory). To se to pak bastlilo...
Do zbytku chassis bylo třeba do hotových děr osadit sokly a nadělat strojním závitníkem závity pro šroubky, co je měly držet. Pak vhodně rozmístit hotové dvojité lišty s pájecími očky, používané tehdy v radiospojských zařízeních, přišroubovat hotový držák elytů, osadit transformátorky i transformátory - a začít drátovačku.
Zapojení povšechně vycházelo z Akvarelu či z Athose, to z modulů sešroubované chassis k tomu přímo vybízelo; některé části jsou oprásknuty i s chlupama, jinde je to volná tvorba. Řádkový konec, samodomo trafo a vychylovačky byly v podstatě z Mánesa, do divokého vysokoimpedančního rozkladu Athos/Akvarel se mi fakt nechtělo, i když se v chassis příhodné díry pro sokly na tlumicí diodu přímo nabízely. Drátovačku jsem prováděl vodiči s textilní isolací, takovými, co měli v oblibě Němci pro svou vojenskou techniku, a kterých byl v kabelárně velký výběr.
V tom doupěti, co jsem to bastlil, se velice dbalo na "štábní kulturu" spojování a vedení vodičů, a tak jsem se nemohl nechat zahanbit, zvláště když přímo vedle mne pracovala paní, která mimo jiné vyráběla perfektní kabelové svazky, "stromečky" a novými součástkmi osazovala vyhořelé či jinak poškozené přístroje. Přesto to mé dílo vedle jejích výtvorů vypadalo jak vrabčí hnízdo.
Přední stěna vznikajícího televisoru byla vyrobena z bakelisované "letecké" překližky, žádné masky před repro či dokonce ochranné sklo před obrazovku se nekonaly. Později ze stejného materiálu povstala i skříň, do které se chassis i s přední stěnou zašupovalo a celkem šesti šrouby zašroubovalo. Zadní stěnu už jsem tenkrát vyrobit nestihnul, ta vznikla až dodatečně při renovaci. A protože ta "skříňka" byla skoro stejně těžká jako samotný zásuvný přístroj televisní, byla na bocích opatřena zapuštěnými sklápěcími uchy, aby celý ten krám šlo vůbec přenést.
Nakonec ta věc poskytovala celkem uspokojivý příjem fixně nainstalovaného prvého kanálu (Cukrák). Byly sice k disposici i cívky pro sedmý kanál (Petřín), ale kde těm je konec... Na to, že celkové sladění bylo prováděno pouze na optimální příjem monoskopu, byl výsledek nečekaně dobrý.
Pak si na mne vzpoměli vojáci, a ježto jsem jim nedokázal dostatečně účinně vzdorovat, nastoupil jsem do kasáren. Na přenosy už jsem se nevrátil, ještě na vojně jsem byl zlanařen k ampexům - a to bylo sakra jiné kafe. Přenosy se mezitím přestěhovaly na Kavčí Hory a pokud jsem si ještě vůbec kdy vzpoměl na tu televisní "truhličku", tak už jen jako na dávnou, zasutou historii.
- - -
Ke svému překvapení jsem pár let zpátky nalezl bědné trosky své někdejší chlouby na nádvoří "recyklačního mrchoviště". Někde poblíž tohoto smutného místa musí být relativně slušně vybavená vrakovací dílna, protože jakýkoliv tam odložený předmět je během nanejvýš pár hodin uchvácen a s důsledností hodnou lepší věci je z něj vytěženo vše, z čeho se dá vykutat měď či masivní hliník, a to bez ohledu na případnou užitnou či dokonce historickou hodnotu dotyčného přístroje. Obvykle ještě tentýž den je dokonale znehodnocený přístroj zpět, pokud možno zadeklovaný tak, aby na prvý pohled jeho drsné vykuchání nebylo zjevné.
Má TV truhla byla přímo ukázkovým příkladem důsledného vytěžení hledači cenných kovů, kdy i malinká blocking trafíčka stála za vyštípnutí a vylomení. Jenomže nostalgie jakási mne uchvátila a tak jsem ten rezavý oplesnivělý krám odnesl. Napřed to oholené chassis, a nakonec i zborcené zbytky zpráchnivělé truhlice.
Dlouho mi ten vrak překážel doma v dílně, aniž jsem měl sebemenší ánung, co si s ním počít. Pak jsem našel u kontejneru na komunální odpad odložené, hrubou silou zkroucené, leč nevykuchané šasi Akvarelu, ve kterém byla výstupní trafa vertikálu i zvuku, tlumivka, a dokonce i všechna chybějící blocking trafa! Navíc, jako bonus, na něm bylo téměř kompletní osazení elektronkami.
Takže to bylo jasné. Už jen drobnosti jako vychylovačky, stíněné síťové trafo... a taky lepší řádkové trafo než byl ten původní bastl... a mohlo se začít.
Výsledek je zachycen na fotkách v místním albu.
http://radio-forum.cz/gallery/album.php?album_id=48
Renovaci jsem dělal po paměti, stále jsem si ještě dokázal vzpomenout, jak to tenkrát bylo zapojeno.Nakreslené schema aktuálního zapojení už taky mám, sice hlabala, tužkou jen tak od ruky namrskané, ale víceméně kompletní. Časem mi holt nezbyde, neži schema zkulturnit, naskenovat, a taky spáchat podrobný popis restaurování (které Vláďa Bradáč, průběžně sledující jeho klopotný průběh, trefně nazval "cimrmanovskou absolutní recyklací").
529515517
Už jste viděli amatérsky (dílensky) zhotovený televisor? Fotky jsou ve zdejším albu.
Zapojením je to něco mezi Athosem a Akvarelem, koncepcí léta padesátá, ovšem poprvé sestaven a zprovozněn až v letech 1969/1970.
Opuštěný přístroj pak byl odložen a po rocích strávených ve skladištích veteše zrezavěl, zplesnivěl a nakonec byl coby bezcenný krám vyhozen do odpadu. Přitom byl velmi drsně oholen sběrači cenných kovů.
Zcela beznadějný vrak resuscitován na konci roku 2014.
Ufff, ale byla to fuška...
Továrně zhotovených televisorů typu Akvarel/Athos je stále ještě dost. Amatérsky zbastlených televisorů asi bude podstatně méně. Mám takový pocit, že se zde jedná o unikát.
Ovšem moje úplně komplet autorské dílo ten televisor není.
Kdosi, nejspíš ten neuvěřitelně šikovný chlap, co na Přenosech ČST (v Římské, hned vedle tehdejšího Divadla Špejbla a Hurvínka) kraloval v mechanické dílně, pro nějaký účel vyrobil jednotlivé, chabě poniklované modulární krabičky, ze kterých se dal sestavit smysluplný celek.
Samotné krabičky už svůj někdejší účel ztratily, a už jen čekaly na vyhození či recyklaci na materiál.
V modulu, který se stal mezifrekvenčním dílem, dokonce byly dutými nýtky přichyceny pájecí lišty i sokly pro elektronky a vnýtována zemnicí pájecí očka. I ty držáky na mezifrekvenční cívky jsem získal již hotové. Kostřiček i příslušných kulatých hliníkových krytů bylo v zásobách "Janečkárny" víc než dost. Stejně tak dostatek krásných inkurantních sikatropů i tesláckých pakotropů, většinou s již navlečenými ochrannými proužky bužírek. Ovšem i přehršle podobně upravených odporníků (co se jim dneska říká resistory). To se to pak bastlilo...
Do zbytku chassis bylo třeba do hotových děr osadit sokly a nadělat strojním závitníkem závity pro šroubky, co je měly držet. Pak vhodně rozmístit hotové dvojité lišty s pájecími očky, používané tehdy v radiospojských zařízeních, přišroubovat hotový držák elytů, osadit transformátorky i transformátory - a začít drátovačku.
Zapojení povšechně vycházelo z Akvarelu či z Athose, to z modulů sešroubované chassis k tomu přímo vybízelo; některé části jsou oprásknuty i s chlupama, jinde je to volná tvorba. Řádkový konec, samodomo trafo a vychylovačky byly v podstatě z Mánesa, do divokého vysokoimpedančního rozkladu Athos/Akvarel se mi fakt nechtělo, i když se v chassis příhodné díry pro sokly na tlumicí diodu přímo nabízely. Drátovačku jsem prováděl vodiči s textilní isolací, takovými, co měli v oblibě Němci pro svou vojenskou techniku, a kterých byl v kabelárně velký výběr.
V tom doupěti, co jsem to bastlil, se velice dbalo na "štábní kulturu" spojování a vedení vodičů, a tak jsem se nemohl nechat zahanbit, zvláště když přímo vedle mne pracovala paní, která mimo jiné vyráběla perfektní kabelové svazky, "stromečky" a novými součástkmi osazovala vyhořelé či jinak poškozené přístroje. Přesto to mé dílo vedle jejích výtvorů vypadalo jak vrabčí hnízdo.
Přední stěna vznikajícího televisoru byla vyrobena z bakelisované "letecké" překližky, žádné masky před repro či dokonce ochranné sklo před obrazovku se nekonaly. Později ze stejného materiálu povstala i skříň, do které se chassis i s přední stěnou zašupovalo a celkem šesti šrouby zašroubovalo. Zadní stěnu už jsem tenkrát vyrobit nestihnul, ta vznikla až dodatečně při renovaci. A protože ta "skříňka" byla skoro stejně těžká jako samotný zásuvný přístroj televisní, byla na bocích opatřena zapuštěnými sklápěcími uchy, aby celý ten krám šlo vůbec přenést.
Nakonec ta věc poskytovala celkem uspokojivý příjem fixně nainstalovaného prvého kanálu (Cukrák). Byly sice k disposici i cívky pro sedmý kanál (Petřín), ale kde těm je konec... Na to, že celkové sladění bylo prováděno pouze na optimální příjem monoskopu, byl výsledek nečekaně dobrý.
Pak si na mne vzpoměli vojáci, a ježto jsem jim nedokázal dostatečně účinně vzdorovat, nastoupil jsem do kasáren. Na přenosy už jsem se nevrátil, ještě na vojně jsem byl zlanařen k ampexům - a to bylo sakra jiné kafe. Přenosy se mezitím přestěhovaly na Kavčí Hory a pokud jsem si ještě vůbec kdy vzpoměl na tu televisní "truhličku", tak už jen jako na dávnou, zasutou historii.
- - -
Ke svému překvapení jsem pár let zpátky nalezl bědné trosky své někdejší chlouby na nádvoří "recyklačního mrchoviště". Někde poblíž tohoto smutného místa musí být relativně slušně vybavená vrakovací dílna, protože jakýkoliv tam odložený předmět je během nanejvýš pár hodin uchvácen a s důsledností hodnou lepší věci je z něj vytěženo vše, z čeho se dá vykutat měď či masivní hliník, a to bez ohledu na případnou užitnou či dokonce historickou hodnotu dotyčného přístroje. Obvykle ještě tentýž den je dokonale znehodnocený přístroj zpět, pokud možno zadeklovaný tak, aby na prvý pohled jeho drsné vykuchání nebylo zjevné.
Má TV truhla byla přímo ukázkovým příkladem důsledného vytěžení hledači cenných kovů, kdy i malinká blocking trafíčka stála za vyštípnutí a vylomení. Jenomže nostalgie jakási mne uchvátila a tak jsem ten rezavý oplesnivělý krám odnesl. Napřed to oholené chassis, a nakonec i zborcené zbytky zpráchnivělé truhlice.
Dlouho mi ten vrak překážel doma v dílně, aniž jsem měl sebemenší ánung, co si s ním počít. Pak jsem našel u kontejneru na komunální odpad odložené, hrubou silou zkroucené, leč nevykuchané šasi Akvarelu, ve kterém byla výstupní trafa vertikálu i zvuku, tlumivka, a dokonce i všechna chybějící blocking trafa! Navíc, jako bonus, na něm bylo téměř kompletní osazení elektronkami.
Takže to bylo jasné. Už jen drobnosti jako vychylovačky, stíněné síťové trafo... a taky lepší řádkové trafo než byl ten původní bastl... a mohlo se začít.
Výsledek je zachycen na fotkách v místním albu.
http://radio-forum.cz/gallery/album.php?album_id=48
Renovaci jsem dělal po paměti, stále jsem si ještě dokázal vzpomenout, jak to tenkrát bylo zapojeno.Nakreslené schema aktuálního zapojení už taky mám, sice hlabala, tužkou jen tak od ruky namrskané, ale víceméně kompletní. Časem mi holt nezbyde, neži schema zkulturnit, naskenovat, a taky spáchat podrobný popis restaurování (které Vláďa Bradáč, průběžně sledující jeho klopotný průběh, trefně nazval "cimrmanovskou absolutní recyklací").
529515517
Jan55