Skříňka byla rozebrána, díly s poškozeným lakem a korozí zbaveny původního laku otryskáním a následně galvanicky zinkovány. Původní povrchová úprava úprava byla kombinace světlého laku s tmavým; odstíny byly namíchány podle zachovalého laku na jedné z bočních stěn skříně.
Po zinkování byly oba díly nastříknuty základovým karosářským tmelem a povrch vybroušen smirkem zrnitosti 400 a 600 pod vodou. Poté byl na oba díly nastříkán světlejší lak, po zaschnnutí pak tmavý odstín se záměrem, aby byly okraje tmavé a ke středu aby vznikl pozvolný přechod k odstínu světlejšímu. Rovnou přiznám, že kvůli nestejnoměrnému tryskání spreje tmavého laku se mi zamýšlený pozvolný přechod nepovedl, ale tady se prostě nelze vrátit, je jenom jeden pokus a buď se s tím smíříš nebo to děláš celé znovu. Fotograie jsou níže.
Přijímač jsem samozřejmě po vyčištění uvedl do provozu, opatřil vzácné magické oko EM34, a na SV a DV nastavil podle ucha souběh vstupu s oscilátorem. Povšimněte si na snímku s obnaženou ozvučnicí jak složitě je provedeno lankování ladicího převodu a ukazatelů polohy tónové clony a vlnových rozsahů. Naštěstí byla všechna lanka v pořádku... myšičky neřádily. Proto jsem pořídil přesný výkres vedení všech lanek - oba ukazatelé pro levou i pravou stupnici se musí samozřejmě pohybovat současně stejným směrem. Dále jsme původní zapojovací schéma překreslili do poněkud srozumitelnějšího výkresu tak, jak jsme zvyklí u nás číst schémata z Baudyše nebo z Kottka. Veškeré montážní poznámky, fotky, výkresy a schéma zapojení nabídnu redakci klubového časopisu Radiojournal, zda to přijmou a vytisknou záleží již na redakci.
- Excelsior 55 - nálezový stav
- Lankové tahy ladění, přepínače vln a tónové clony
Sice nevlastním toto radio , takže o to méně mohu soudit , leč jedno mohu říci: líbí se , líbí....