radio-forum.cz

Tohle rádio je nalezenec. Nalezeno bylo v hrabališti/mrchovišti, mezi mnoha dalšími předměty určenými k recyklaci. Skříňka talismanská, a uvnitř se nacházelo chassis zjevně individuální výroby. Bakelit skříňky byl rozbitý a kdosi tu skříňku zevnitř vyspravil plechovou výztuhou uchycenou prošroubováním několika zapuštěnými šrouby M4. Dohromady pak byla skříňka slepena jakýmsi dosti pevným lepidlem, nastříkána hrubým rudohnědým tmelem, přibližně obroušena a nakonec přestříkána hluboce černou matovkou. Spolu s černými knoflíky německého původu (Torn.E.b?) a částečně smytou stupnicí mohl být tento přístroj stylovou výbavou smuteční síně libovolné pohřební služby. Uvnitř bedýnky bylo chassis ze železného plechu. Naohýbáno bylo klempířsky čistě, kdysi natřeno stříbřenkou podobnou té, co se s ní natíraly roury od kamen, teď však místy orezlé a oloupané. Detaily byly ohýbány v kleštích či ve svěráku, hrany a otvory opracovány pilníkem, vše ale uděláno řemeslně čistě. Rozvržení součástí přesně souhlasilo s rozvržením talismanským, až na síťovou část s transformátorem. Zde bylo celkem vtipně využito jinak prázdné boční dutiny "amerikánské" talismanské skříňky, trafo tam pasuje na fous. Rozložení součástek pod chassis též celkem věrně kopíruje talismanský vzor; součástky jsou typické "šuplíkové" zásoby charakteristické pro padesátá až šedesátá léta století minulého. Na kritických posicích (vazební kondensátory atd.) jsou použity zjevně inkurantní tropikalisované sikatropy či pakotropy. Anodové napájení je usměrňováno plochým (selenovým?) Graetzem od Mechaniky, přišroubovaným zadní plochou k plechu chassis, což zajišťuje jeho dobré chlazení. V celém přístroji jsem nemusel měnit byť i jedinou součástku. Protože rádio má síťový zdroj s plnokrevným transformátorem a je tak galvanicky od sítě odděleno, může si dovolit luxus plechové zadní strany. Ta je zjevně vyseknuta z klasického pozinku a větrací okénko zakryto klempířsky přiletovanou železnou síťovinou. Černé rádio vskutku působilo až depresivně skličujícím dojmem. Celou skříňku jsem tedy obrousil, vytmelil karosářským polyesterovým tmelem, vybrousil čtyřstovkou dočista dočista a stříknul odstínem "slonová kost". Rádio dostalo novou stupnici od kolegy Balka a rozhodně teď vypadá neskonale líbezněji. Takhle teď vypadá zezadu. A takhle, s novou stupnicí zepředu. Na polici, v řadě s ostatními squosty, rozhodně nedělá ostudu, IMHO.
Tož se, kolegové rádiomaniaci, kochejte!

Pěkné. Ukázka tvořivosti a šikovnosti. Zvlášť zadní stěna, protože na ní amatéři většinou kašlali.

a co tento kus. Po důkladném prohlídnutí místa kde bývá výrobní štítek není žádná otěrka, takže jsme přesvědčen že na 99,99% tam štítek nikdy nebyl. Šroubky na paticích i mezifrekvencích nikdy nebyli. Kdyby to byla pozdější úprava (což ale stejně nedává smysl) tak by pod šasi zbylo něco po barvě kterou se zakapávají šroubky ladičáku, a držák repráku.

Evidentně po skončení výroby zůstala nějaká ta holá šáska a hromada už nepotřebných dílů, takže si kdosi z tamních lidí mohl dát dohromady celé rádijko. Rozložení nových, ještě neletovaných součástek i jejich výběr, jakož i profesionálně prováděné letování spojů do typicky philipsáckých spirálek tuto teorii jen potvrzuje.
Alespoň tak to vidím.

Ať je lépe a radostněji!
Krávašťavenor - krásné Vánoce a šťastný veselý Nový Rok!

Tuto teorii potvrzuje vyprávění jednoho z bývalých pravidelných účastníků Pražské radioburzy. Ženské v Hloubětíně měly prý po ukončení výroby Talismanů ve stolech nasysleno spoustu součástek, ze kterých byly schopny na přání Talismana postavit. Postavily ho i jemu, kterému se Talisman pádem z výšky dokonale zničil. Aspoň to ten pán tak říkal .

No, já nevím. Můj táta koncem 50átých let si postavil také bakeliťáka, který jako by vypadl z oka Pionýr2, ale v řadě elektronek E, nikoli původních U. Snad se to dalo sehnat jako stavebnice. Tenkrát byly různé možnosti.