Philips 2534
Napsal: 04.08. 2019, 17:29
Přístroj se ke mně dostal v silně vrakovitém stavu. Kromě toho, že chybělo a chybí vrchní víko ho kdosi předělal na KV – asi za války – a původní cívky vyhodil. O nové cívky se postaraly myši. Mám podobné vraky rád. Jednak je kolem nich zajímavá práce, druhak mi vůbec nevadí známky, že přístroj „žil“ - byl používán – samozřejmě v rozumné míře. V tomto případě mi velice pomohl návod od ing Maliny u Radiohistorie. http://www.radiohistoria.sk/Oldradio/ma ... O-29056774
Bez něj bych nemohl vůbec obnovit cívky v aspoň přibližně původní podobě. Také v ostatních detailech je tento návod velice důkladný. Jediný detail je možno upřesnit. Autor neměl možnost změřit odpor primáru NF trafa a odhadl ho, skutečná hodnota je kolem 1600 ohmů – je zřejmě navinutý silnějším drátem než sekundár.
Trvalou bolestí těchto přijímačů je „čeřínkový“ (neplést s Čeřínkem u Jihlavy) lak, kterým je nalakovaná plechová skříň. Pokud mohu soudit, byl tento efekt vytvořen tak, že skříň byla napřed nastříkána pomaluschnoucím (nejspíš olejovým) oranžovým lakem a před zaschnutím přestříkána černým lakem rychleschnoucím. Jak vrchní lak zasychal a smršťoval se, roztrhal se na měkkém podkladu na nepravidelné ostrůvky. Asi by se tato technologie dala po mnohých pokusech znovu objevit, ale pochybuju, že by výsledek vyvážil námahu. V mém případě jsem věc vyřešil tak, že jsem zdravou část ofotil v poměru 1:1, nechal vytisknout na průhlednou samolepící fólii a otlučená místa přelepil. Není to dokonalé, ale vzhled se zlepšil. Snažit se vyleštit tento lak leštěnkou je „kontraproduktivní“, protože se naleští jen černý povrch a dělící cestičky mezi ostrůvky zůstanou šedivé. Zásadní zlepšení přineslo přestříkání celé skřínky lesklým bezbarvým lakem – to se ale skoro bojím napsat, aby z toho nějaký purista nedostal záchvat.
Takže po vyčištění, odrezení, výměně kondenzátorů, výrobě cívek a krytů, sehnání elektronek a dalších úkonech chybí jen horní víko a přístroj hraje. Je pozoruhodné, jak byly tyto prastaré a prajednoduché přístroje citlivé. Jen se selektivitou to bylo slabší, ale to je dneska, když je většina vysílačů vypnutá jedno.
Několik fotek je na adrese: https://hrusque.rajce.idnes.cz/Philips_2534
Bez něj bych nemohl vůbec obnovit cívky v aspoň přibližně původní podobě. Také v ostatních detailech je tento návod velice důkladný. Jediný detail je možno upřesnit. Autor neměl možnost změřit odpor primáru NF trafa a odhadl ho, skutečná hodnota je kolem 1600 ohmů – je zřejmě navinutý silnějším drátem než sekundár.
Trvalou bolestí těchto přijímačů je „čeřínkový“ (neplést s Čeřínkem u Jihlavy) lak, kterým je nalakovaná plechová skříň. Pokud mohu soudit, byl tento efekt vytvořen tak, že skříň byla napřed nastříkána pomaluschnoucím (nejspíš olejovým) oranžovým lakem a před zaschnutím přestříkána černým lakem rychleschnoucím. Jak vrchní lak zasychal a smršťoval se, roztrhal se na měkkém podkladu na nepravidelné ostrůvky. Asi by se tato technologie dala po mnohých pokusech znovu objevit, ale pochybuju, že by výsledek vyvážil námahu. V mém případě jsem věc vyřešil tak, že jsem zdravou část ofotil v poměru 1:1, nechal vytisknout na průhlednou samolepící fólii a otlučená místa přelepil. Není to dokonalé, ale vzhled se zlepšil. Snažit se vyleštit tento lak leštěnkou je „kontraproduktivní“, protože se naleští jen černý povrch a dělící cestičky mezi ostrůvky zůstanou šedivé. Zásadní zlepšení přineslo přestříkání celé skřínky lesklým bezbarvým lakem – to se ale skoro bojím napsat, aby z toho nějaký purista nedostal záchvat.
Takže po vyčištění, odrezení, výměně kondenzátorů, výrobě cívek a krytů, sehnání elektronek a dalších úkonech chybí jen horní víko a přístroj hraje. Je pozoruhodné, jak byly tyto prastaré a prajednoduché přístroje citlivé. Jen se selektivitou to bylo slabší, ale to je dneska, když je většina vysílačů vypnutá jedno.
Několik fotek je na adrese: https://hrusque.rajce.idnes.cz/Philips_2534