Pár poznámek k Telegrafia Super Bali
Napsal: 26.10. 2018, 18:42
Super Bali.
Tento přístroj vyráběla v letech 1934 – 35 státní firma Telegrafia v licenci firmy Schaub. Jedná se sice o dvoulampovku, ale je zde několik pozoruhodných fint v zapojení. Už samo schema. V servisním návodu pana Berana je nakresleno sice správně, ale velice nepřehledným způsobem. (viz např. http://www.radiohistoria.sk/Oldradio/ma ... O-26201897) V Baudyšovi je nakresleno daleko přehledněji.
Pozoruhodná je přímá vazba mezi anodou audionu a mřížkou koncové elektronky. Aby se posunulo napětí katody koncovky o anodové napětí audionu plus předpětí, je do ní zapojeno budící vinutí reproduktoru. Pro zlepšení stejnosměrné stability je druhá mřížka audionu napájena přes filtr napětím katody koncového stupně. Klesne-li anodový proud a tím i napětí na katodě, zmenší se napětí G2 audionu. Tím se zmenší anodový proud, zvýší napětí na anodě audionu i na G1 koncovky. Zvýší se její anodový proud a tím i napětí na katodě – a samozřejmě i naopak. Problémy může způsobit svod blokovacího kondenzátoru nebo vada na odporu.
Nevýhodou zapojení je, že přímožhavená koncová elektronka dostane při náběhu přístroje dost „zabrat“. Nažhaví se současně s usměrňovačkou a do nažhavení audionu dostává na první mřížku anodové napětí, katodový proud je omezen jen odporem buzení reproduktoru, pracuje tedy v oblasti nasyceného proudu katody.
Další specialitou přístroje je – kromě nastavení anténí vazby - doladění antény pomocí seriového kondenzátoru. Zlepší se tím dosažitelné vlastnosti přístroje, ovšem za cenu dalšího ovládacáho prvku.
Krabicový sběrací kondenzátor 4+2 mikrofarady byl v mém kusu v tropikalizovaném provedení. I po osmdesáti letech měl minimální svod a byl schopen provozu. Není to samozřejmě tak vždycky, ale některé tyto dokonale utěsněné kondenzátory vydrží neskutečně dlouho.
Na skřínce se dost šetřilo. Nejen že je větší část natřena nepříliš kvalitním černým lakem (dneska často ani nepoznáte, jestli byl původně lesklý), ale před lakováním nebyla skřinka pečlivě napuštěna, takže politura špatně drží. Pokud se tedy skřínka nezachovala v dobrém stavu, doporučuji zbytky laku strhnout a před definitivní úpravou jí napustit aspoň dvěma vrstvami napouštěcí fermeže. Na drobné opravy politurované části se dobře hodí mořidlo ve fixce, které se v různých odstínech prodává na opravy poškrábaného nábytku. (Vozí mi to dcera z Londýna, ale tady se to určitě taky dá koupit.) Na hubení červotočů se vyrábí spousta přípravků. Já používám Červostop. Je doporučeníhodné ošetřit jím preventivně zevnitř i zdravou skřínku.
Pro oživování je vhodné nahradit koncovou elektronku sovětskou 4L1P i tehdy, když chcete nakonec použít originální lampu. Jednak „sovětskaja mašína“ dost vydrží, druhak jsou zatím k sehnání. Návod na výrobu redukce najdete na http://balek.v.sweb.cz/radiotechnika/re ... hrpent.htm . Asi za šest vteřin po zapnutí – po nažhavení usměrňovačky a koncovky – se ozve z reproduktoru výrazné vrčení. Anodový proud koncovky byl v mém případě 42mA. Asi za třicet vteřin, po nažhavení audionu se Ia sníží na 30mA, vrčení zmizí a přístroj začne hrát. (Nebo taky nezačne – samozřejmě.) K odstranění tohoto jevu je možno použít nepřímožhavenou koncovku. Pak se obě lampy nažhaví víceméně současně. Zkoušel jsem RENS1374D. Znamená to ale zásah do zapojení. Vyvést G2 na boční šroubek a připojit katodu.
Barevné žárovičky na osvětlení stupnice, navíc na 4V neseženete. Použil jsem jednowattové LED diody bez chladiče, jednocestný usměrňovač a odpor 15 ohmů. Protože přívody k nim byly zteřelé už někdy v padesátých létech a musí se vyměnit, viditelnému zásahu do přístroje se zde stejně nevyhnete.
Pořadí přepínání rozsahů – od Vyp. doprava: SV, DV, KV, gramo.
Potvrzuji zjištění ing Berana, že rádio je velice citlivé.
Tento přístroj vyráběla v letech 1934 – 35 státní firma Telegrafia v licenci firmy Schaub. Jedná se sice o dvoulampovku, ale je zde několik pozoruhodných fint v zapojení. Už samo schema. V servisním návodu pana Berana je nakresleno sice správně, ale velice nepřehledným způsobem. (viz např. http://www.radiohistoria.sk/Oldradio/ma ... O-26201897) V Baudyšovi je nakresleno daleko přehledněji.
Pozoruhodná je přímá vazba mezi anodou audionu a mřížkou koncové elektronky. Aby se posunulo napětí katody koncovky o anodové napětí audionu plus předpětí, je do ní zapojeno budící vinutí reproduktoru. Pro zlepšení stejnosměrné stability je druhá mřížka audionu napájena přes filtr napětím katody koncového stupně. Klesne-li anodový proud a tím i napětí na katodě, zmenší se napětí G2 audionu. Tím se zmenší anodový proud, zvýší napětí na anodě audionu i na G1 koncovky. Zvýší se její anodový proud a tím i napětí na katodě – a samozřejmě i naopak. Problémy může způsobit svod blokovacího kondenzátoru nebo vada na odporu.
Nevýhodou zapojení je, že přímožhavená koncová elektronka dostane při náběhu přístroje dost „zabrat“. Nažhaví se současně s usměrňovačkou a do nažhavení audionu dostává na první mřížku anodové napětí, katodový proud je omezen jen odporem buzení reproduktoru, pracuje tedy v oblasti nasyceného proudu katody.
Další specialitou přístroje je – kromě nastavení anténí vazby - doladění antény pomocí seriového kondenzátoru. Zlepší se tím dosažitelné vlastnosti přístroje, ovšem za cenu dalšího ovládacáho prvku.
Krabicový sběrací kondenzátor 4+2 mikrofarady byl v mém kusu v tropikalizovaném provedení. I po osmdesáti letech měl minimální svod a byl schopen provozu. Není to samozřejmě tak vždycky, ale některé tyto dokonale utěsněné kondenzátory vydrží neskutečně dlouho.
Na skřínce se dost šetřilo. Nejen že je větší část natřena nepříliš kvalitním černým lakem (dneska často ani nepoznáte, jestli byl původně lesklý), ale před lakováním nebyla skřinka pečlivě napuštěna, takže politura špatně drží. Pokud se tedy skřínka nezachovala v dobrém stavu, doporučuji zbytky laku strhnout a před definitivní úpravou jí napustit aspoň dvěma vrstvami napouštěcí fermeže. Na drobné opravy politurované části se dobře hodí mořidlo ve fixce, které se v různých odstínech prodává na opravy poškrábaného nábytku. (Vozí mi to dcera z Londýna, ale tady se to určitě taky dá koupit.) Na hubení červotočů se vyrábí spousta přípravků. Já používám Červostop. Je doporučeníhodné ošetřit jím preventivně zevnitř i zdravou skřínku.
Pro oživování je vhodné nahradit koncovou elektronku sovětskou 4L1P i tehdy, když chcete nakonec použít originální lampu. Jednak „sovětskaja mašína“ dost vydrží, druhak jsou zatím k sehnání. Návod na výrobu redukce najdete na http://balek.v.sweb.cz/radiotechnika/re ... hrpent.htm . Asi za šest vteřin po zapnutí – po nažhavení usměrňovačky a koncovky – se ozve z reproduktoru výrazné vrčení. Anodový proud koncovky byl v mém případě 42mA. Asi za třicet vteřin, po nažhavení audionu se Ia sníží na 30mA, vrčení zmizí a přístroj začne hrát. (Nebo taky nezačne – samozřejmě.) K odstranění tohoto jevu je možno použít nepřímožhavenou koncovku. Pak se obě lampy nažhaví víceméně současně. Zkoušel jsem RENS1374D. Znamená to ale zásah do zapojení. Vyvést G2 na boční šroubek a připojit katodu.
Barevné žárovičky na osvětlení stupnice, navíc na 4V neseženete. Použil jsem jednowattové LED diody bez chladiče, jednocestný usměrňovač a odpor 15 ohmů. Protože přívody k nim byly zteřelé už někdy v padesátých létech a musí se vyměnit, viditelnému zásahu do přístroje se zde stejně nevyhnete.
Pořadí přepínání rozsahů – od Vyp. doprava: SV, DV, KV, gramo.
Potvrzuji zjištění ing Berana, že rádio je velice citlivé.
