radio-forum.cz

Kus, který jsem získal byl v docela dobrém stavu. Chyběla hlavně zadní stěna a elektronky UCL 11 a UY 11. Zadní stěnu majitelé často vyhazovali pro zlepšení chlazení. Když přístroj stojí ve vitrince, není nutno se starat o bezpečnost a koneckonců je do něj líp vidět, když ho ukazujete přátelům, takže to nakonec není tak velké neštěstí. Usměrňovačku jsem bez zábran nahradil diodou a dvěma odpory, samozřejmě v patici - za normálních okolností stejně není vidět. S UCL 11 je to složitější, protože se málokdy vyskytuje. V tomhle rádiu se kdosi pokoušel problém vyřešit už dávno přede mnou tím způsobem, že vyrobil redukční patici na UBL 21 a signál vedl bez předzesilovače přímo na koncový stupeň. Nevím, jak to hrálo, asi moc ne, ale je to zajímavý pokus částečně zprovoznit nepoužitelné rádio. Já jsem se nakonec inspiroval na Rádiohistorii.sk, kde jsem našel poznámku, že jedna serie byla osazena elkou ECL 11. Víc to autor nerozváděl, další údaje jsem nikde nenašel, ale je jasné, že musel být použit žhavicí transformátorek. Buď napěťový 220/6 V, nebo proudový 0,1/1 A. Zkusil jsem druhou možnost, protože mě zajímalo, jestli to bude v praxi chodit. Trafo vyšlo: Jádro 16 x16 mm, primár 920 závitů, sekundár 102 závity, zapojen jako autotransformátor. Elektronka se nažhavuje pomalu a je v provozu mírně podžhavena. To se ukázalo být výhodou, protože jsem použil lampu s mřížkovou emisí, která při normálním žhavení nefunguje, ale tady se velice osvědčila. Jestli bude v budoucnosti tato úprava někomu vadit, stačí přepojit tři dráty, odmontovat trafo a zbydou po ní dvě dírky průměru tři milimetry.
Celkově jsem byl přístrojem příjemně překvapen. I při malých rozměrech a velkých elektronkách je uspořádání přehledné. Je to mimo jiné dáno tím, že není použito přepínání napájecího napětí - přístroj je jen na 220 voltů a také zde není dlouhovlnný rozsah. Nebylo tedy možno naladit hlavní německou propagační stanici, což byl za protektorátu vlastenecký čin. K přehlednosti přispívá i neobvykle malá kapacita a tím i malé rozměry blokovacích kondenzátorů. Ty jsou většinou bezindukční, takže menší kapacita vyhovuje. (Mimochodem: Byly v obvyklém stavu.) Pokud bylo na přístroji šetřeno, pak jen tam, kde to nevadí, nepřipomíná tedy válečnou nahrážku. Je citlivý a i po létech dobře sladěný. Prostě malé, ale solidní rádio.

Chtěl bych upozornit všechny zájemce o u nás nedostatkové elektronky řady U11, že opět po roce se blíží jedinečná příležitost, jak je získat. V sobotu 13.10. se koná v Drážďanech pravidel ná radioburza AREB. Podle mých zkušeností se tam tyto elektronky vyskytují v dost hojném počtu, a když ne řada U11, pak řada U80 zcela určitě. Germáni v obou republikách (i Philipsové) totiž vyráběli univerzály málem až do poloviny 60. let. Jsou tam ke koupi i EC92, EL95, EF85, EF89 a podobné v Evropě běžné typy, které Tesla a náš obchod jaksi ignorovaly.Oni zase nemají třeba naši AZ4, i když je to klon AZ12 od TFK a diví se, proč jsme kopírovali americké miniaturní elektronky a nikoliv evropské.
Na AREBU je ovšem nutno počítat s poněkud vyššími cenami, než na jaké jsme zvyklí např. z Holic nebo z Jarova. Zato tam bývá v nabídce dosti měřicích přístrojů, o jejichž ceny lze smlouvat. Rádia bývají dosti drahá a samé pro nás neznámé nebo neobvykle vyhlížející typy. Nicméně někoho, komu už tuzemská produkce připadá nudná, může právě tohle lákat.
O jejich cenách se příliš smlouvat nedá, ty atraktivnější typy se obvykle i tak prodají.
Návštěvu burzy AREB vřele doporučuji každému, kdo to nemá do Saska daleko. Pokud bude zájem, zveřejním ještě další informace.

Když chceme, aby nám staré rádio hrálo, máme v podstatě dvě možnosti. Objíždět burzy a přeplácet spekulanty na Aukru, nebo hledat a vymýšlet repliky - případně obě možnosti kombinovat. Já preferuji druhou možnost, protože mi připadá zajímavější, ale tu první nezanedbávám. Například rádio MK 202. V první verzi mi hrálo s dávno vyměněným síťovým transformátorem, sovětskými elektronkami a odporovou vazbou mezi stupni. Pak jsem sehnal drát a převinul vazební transformátor (mimochodem - jedna kapka myší moči přepálí vinutí na několika místech). Pak se našly elektronky. No a nakonec jsem získal "původní" síťové trafo z beznadějného vraku.

K předchozímu příspěvku bych si dovolil dodat, že tu je ještě třetí možnost, o které se příliš nemluví a není každému dána. Je to dobrý známý ve sběrném dvoře. Období vyřazování elektronkových přístrojů je sice dávno za námi, ale stále tam lze nalézt poklady právě v podobě jejich vraků.

Jinak děkuji za objasnění příčiny přerušených vinutí ve starých půdních a stodolových exemplářích (zde by se hodil smajlík v podobě myšky ).

Co se týká přerušených vinutí - většinou drátek upadne tam, kde je naletován na zesílený vývod z cívky. Tady ale bylo hezky vidět, jak kapička žíraviny natekla podél čela cívky do vinutí a vytvořila zelenou, rozežranou skvrnu.
O sběrných dvorech se většinou radši nemluví, aby ti hodní lidé, kteří zachraňují hodnoty neměli z toho ještě potíže.