Rádio je zajímavé tím, že používá sériově žhavené elektronky U série (100 mA) a má VKV CCIR, ikdyž s rozsahem 87 - 100MHz.
Bohužel elektronka na konci žhavícího řetězce UCC85 byla spálená. Tyto elektronky se v našich končinách v žádném komerčně vyráběném přístroji nepoužívaly - ač na západě to bylo běžné. Není tedy snadné si ji opatřit za přijatelnou cenu.
Původně jsem zamýšlel náhradu ECC85 s malým žhavícím transformátorem a doplnění žhavícího řetězce o pařičný srážecí odpor.
Avšak ze zvědavosti jsem použil elektronku PCC88, která má stejné zapojení patice.
Protože po doladění jednotky mi celková funkce přijímače velice překvapila, rozhodl jsem se ji tu popsat.
Žhavení je upraveno tak, že původní přívod pro UCC85 je ukostřen a jeden pól napájení 230V pro přijímač, který je navíc jištěn tavnou pojistkou (osvětlovací žárovka v tomto přijímači neslouží jako pojistka, je připojena paralelně k jednomu srážecímu odporu
) je zapojen na vlákno PCC88.Tedy vláknem prochází celý odebíraný proud přijímače který činí 236 mA, tedy PCC88 je podžhavená o cca. 2V.
Na celkové funkčnosti se to však neprojevuje, ba ani nemá vliv mírné kolísání celkového odběru a tím žhavení na stabilitu VKV. Žhavící proud zbylého řětězce stoupnul na 107 mA, takže jsem zatím další srážecí odpor neinstaloval.
Při porovnání této vstupní jednotky která je jen mírně odlišná o těch našich Tesla (též je první stupeň řešen jako zesilovač se společnou mřížkou, avšak ta je ukostřena ne přímo ale přes odpor 30R ) tak má tato jednoznačně vyšší citlivost i selektivitu. Tomu napomáhá i vstupní propust CCIR (pevně laděná do středu pásma). Naše jednotky mají většinou jen vstup řešený jako širokopásmový ...