Příspěvek
od jirka5 » 20.01. 2019, 15:46
Vyrůstal jsem v obci, která byla rozdělena na dvě poloviny, v jedné bylo normální napětí 220V a v druhé napětí 120V, a to až do r. 1967, kdy proběhla přeměna na 220V. Jako kluk si pamatuji, že v domácnostech rodičů mých spolužáků (tehdy se navštěvovat bylo zcela běžné, neexistovaly žádné smartfouny, fakebúúúky apod.) byly převážně televizory čs. výroby a sem tam i nějaký Orion. Ruské televize byly docela vzácné, i když si vzpomínám na pár Rekordů, Rubín A, Znamja 58, Temp 2. S napětím v síti to ovšem nemělo nic společného, zřejmě proto, že síť u nás měla 120/220V zapojených do hvězdy. Mezi fázemi tedy bylo 220V, čehož spousta lidí využívala a měla zásuvky pro určité spotřebiče zapojeny na dvě fáze. Samozřejmě k tomu byl nutný třívodičový přívod a jištění v obou fázích. Převodní transformátor v přívodu k televizoru byl tedy u nás vzácností. V Praze to nebylo možné, tam byl tranformátor nutný, protože původní pražská síť měla 3x120 V do trojúhelníka.
Přesto jsem si s odstupem uvědomil určité určité rozdíly, a to kupodivu sociální. V domácnostech vzdělanějších lidí nebo bývalých živnostníků převládaly výrobky pardubické Tesly, Tedy Astry, Lotosy, Kamelie, Mimosy atd., tedy dokud je bolševik dovolil vyrábět. Po násilné přestávce se v letech 1969/70 pod značkou Tesla Pardubice objevily televizory Jasmín a Lilie. Kdo si ovšem myslel, že byla u nás obnovena výroba, se šeredně spletl, jednalo se o polský licenční výrobek (Philips?), navíc značně zastaralý, přecpaný elektronkami a tím pádem notně žravý a poruchový. Tesla Orava byla v té době s vývojem už úplně někde jinde.
Sovětských televizorů byla za výklady obchodů spousta, ale zřejmě poroto, že je nikdo nekupoval. Pamatuji Ogoněk s obrazovkou 51 cm, který trůnil za výlohou naší elektry snad několik let, postupně zlevňován až na 2300 Kčs.
Jiná situace nastala s nástupem barevné televize, kdy čs. televizorů byl trvalý nedostatek, tak naše strana a vláda zajistily dovoz "velmi moderních" Rubínů C401, C714, C718 a dalších typů od našeho největšího přítele - z CCCP. Ty měly "óčeň móščnyj blok pitanija s sětěvym transformatorom" takže je bylo možno provozovat i na síti 120 V, pokud ovšem historická síť ten zátah vydržela a nevypadly pojistky....
Jakoby tento oficiální dovoz zastaralého šrotu nestačil, jezdilo se v té době nakupovat barevné televize do lesa, k našim "osvoboditelům" z roku 1968. Po roce 1989 se lidi začali těchto bolševických dělbuchů zbavovat ve velkém a nastala éra plastového odpadu, tentokrát z Asie. Ale to už je jiná kapitola.
