Saďování superhetu

[Jano]

Vždycky mě zajímalo, jak se slaďovaly superhety v době, kdy se nepoužívala v cívkách železová jádra. Odpověď jsem našel v knize Slaďování superhetů, která vyšla v roce 1953. Pro případné zájemce to zde zopakuji vlastními slovy.
Cívky pro staré superhety se nastavovaly na přesnou indukčnost při výrobě. Většinou tak, že se podle potřeby odvinulo několik posledních závitů. Při tom bylo nutno „brát opravu“ na to, až bude cívka v krytu. Kryt totiž působí jako závit nakrátko a indukčnost o něco zmenší. Věc „rozsekl“ Philips, který namontoval cívku do krytu a indukčnot nastavil tak, že do krytu nad cívkou prolisoval hlubší nebo mělčí žlábek. Je jasné, že není možno takovou cívku nastavovat při slaďování.
Pro předpisové slaďování byl potřeba kromě signálního generátoru pomocný detektor se zesilovačem, něco jako dvoulampovka bez laděného obvodu. Krom toho druhý signální generátor, naladěný na mezifrekvenční kmitočet. Mezifrekvenční zesilovač se sladí obvyklým způsobem. Pak začne práce na vstupních obvodech a oscilátoru. Pomocný detektor se připojí na anodu směšovací elektronky, primár první MF propusti se zatlumí odporem 10 kiloohmů,oscilátor superhetu se vyřadí z činnosti zkratováním cívky, na vstup se připojí signální generátor nastavený na kmitočet horního slaďovacího bodu, (při téměř otevřeném kondenzátoru) ladicí kondenzátor se nastaví podle značky na stupnici na horní slaďovací bod. Trimry vstupního obvodu se nastaví nejsilnější signál na pomocném detektoru. Následuje nastavení oscilátoru. Pro jednoduché nastavení se odstraní zkrat jeho cívky a sleduje se výstupní napětí na přijimači. Trimrem oscilátoru se nastaví nejvyšší. Jestliže se objeví "správné" nastavení dvakrát - nad a pod MF kmitočtem - platí to, při kterém je kapacita trimru menší. “Předpisová“ metoda je ovšem záznějová. To se zapne oscilátor, vypne modulace na signálním generátoru a druhý generátor, také nemodulovaný, nastavený na MF kmitočet se naváže přes malý kondenzátor na pomocný detektor. Když se rozdílový kmitočet ze směšovače blíží mezifrekvenčnímu, ozve se z pomocného detektoru zázněj. Tímto způsobem je možno nastavit oscilátor s přesností na desítky Hertzů.
Pokračuje se na dolním slaďovacím bodu při téměř zavřeném ladicím kondenzátoru. Vyřadí se oscilátor, odstraní generátor MF kmitočtu, zapne se modulace slaďovacího generátoru, který se naladí na předepsaný kmitočet. Ladicím kondenzátorem se nastaví nejvyšší napětí na pomocném detektoru. (Indukčnost vstupní cívky či cívek nelze měnit.) Pro nastavení oscilátoru se provedou opatření, popsaná výše. (Zapnout oscilátor superhetu a tak dál.) Kmitočet se nastaví padingem (seriovým kondenzátorem), který má u těchto přístrojů podobu velkokapacitního trimru. Protože se tím částečně změní nastavení "horního" bodu, je třeba jeho nastavení opakovat, pak zas nastavit bod "dolní", tak dlouho, až oba sedí. Opakovat na všech rozsazích. Dodávám, že s modernějším vybavením je možno kmitočet oscilátoru nastavit pohodlně a přesně pomocí čítače.
No, naštěstí bývá sladění starých superhetů velice stabilní, takže popsaný postup možná nebudete muset použít.